ADVENT = TOUHA

Jak mám ráda tento moment, kdy něco končí a jiné se začíná: ještě ráno to byly chvály z 34. týdne v mezidobí, poslední svazek breviáře. Teď jsem šla uložit „starý breviář“ do skříňky a po roce opět hledám ten, který má zlatě vyražené číslo I. Hlas církve po tento večer volá k Bohu prvními nešporami první adventní neděle!

Zase začne vše od začátku, zase čekání na narození Páně, jeho dětství a pak veřejný život, hlásání, zázraky a uzdravování, utrpení, smrt a vzkříšení. Ale přesto bude něco nového: my sami jsme jiní, za ten uplynulý rok jsme se změnili, různá setkání a zkušenosti nás proměňovaly.
A ten, kdo se otevřel Slovu Božímu, byl proměňován i skrze něj. Je ti líto, že když se otočíš, zdá se ti, že právě tato stopa Ducha svatého v tvém uplynulém roce chybí? Tyto dny jsou dobrým startem do nastávajícího roku naplněného Boží přítomností!

Jistě najdeš mnoho inspirací, jak konkrétně prožít Advent. Ale aby se z krásných předsevzetí nestaly povinnosti, je třeba něco víc než jen inspirace zvenku… Dříve než si řekneš CO, polož si otázku PROČ (podělíš se o to i v komentáři pod článkem?).

Nabízím ti jedno zamyšlení-povzbuzení, které se zrodilo v uplynulých dnech, kdy jsem se zamýšlela nad tím "co tedy letos podniknu" a pak mi došlo, že mám nejprve naslouchat vnitřnímu hlasu ve mně a až pak si "nechat dát odpověď". Třeba se to bude hodit i tobě…

Znáš ten pocit, to napětí, to chvění, kdy se na něco/někoho těšíš? Letos se mi zdá víc než kdy jindy, že Advent je právě takovým vyhlížením někoho, o kom si myslíme, že už ho známe (a proto se s ním chceme znovu setkat) a přesto nás pokaždé překvapí tím, jak je jiný, jak dokáže vstoupit do života, promluvit k srdci…

Anebo je Advent časem, kdy sice ještě nevíme o touze, kterou v sobě nosíme, ale tušíme, že náš smutek, uzavřenost, strach, nevrlost… jsou projevem právě jejího nenaplnění. A tak voláme: dej se poznat, sestup, přijď a naplň nás, uzdrav nás…

Vnímáš něco podobného? Moc bych ti to přála. Věřím, že právě tato touha je i lékem proti shonu, kterému se zvenčí ubránit nemůžeme, ale vnitřně nás může učinit imunními. A doufám, že se může stát naší nenápadnou odpovědí po smyslu Vánoc pro ty, kdo na něj zapomněli anebo o něm nikdy neslyšeli/slyšet nechtěli…

A tak nadcházející adventní čas chci TOUŽIT po setkání s Ním. Čekat a být připravena k setkání. Čekat, až On promluví, tak jako Bůh promluvil k Marii, až zaseje do připravené půdy, aby i v mém životě obrazil zelený výhonek víry, naděje a  lásky.

To neznamená, že budu po 4 týdny sedět „pasivně“ v kapli – to bych o tom na Signálech nepsala, vždyť k čemu by ti to bylo!? A já bych ráda, aby ti to k něčemu skutečně bylo!!! - Ale že dám vést Božím slovem (tak, jak ho liturgie předkládá) a že budu pozornější k tomu, abych NEZAPLNILA tyto dny touhami po něčem, co On není, ale byla ve střehu, abych nepromarnila žádnou ze „značek“ jeho přítomnosti.

"Bonus", ke kterému mne inspirovalo dnešní evangelium (sobota 34. týdne, cyklus B) i to zítřejší, které otevře rok nový (1. neděle adventní, cyklus C). Obě jsou totiž totožná!

„Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás nezastihl znenadání…“ (srov. Lk 21,34).

Náš zakladatel bl. Alberione i zakladatelka Maestra Tekla nabízejí „prosté cvičení“, které se právě na adventní čas velmi hodí. Během dne si vícekrát položit otázku: KDE JSI, DUŠE MOJE? Na co myslím? Po čem toužím? O co usiluji? Jaké pocity mne právě teď ovládají? Proč se rozhoduji tak a tak, proč jsem zvolila právě tato slova…?
Je to vlastně takové zpytování přímo v terénu - ne až těsně před svátky, kdy už je příliš málo času na to začít se těšit.

Dva starší články k Adventu na tomto blogu:

Očista srdce aneb Mystický advent KLIK

GPS pro putování Adventem KLIK