Můj milý blogu (a ty, kdo ho čteš),

musím se ti nejprve omluvit, že jsem tě po dva měsíce nechala osamoceného. A kdyby jen ty dva poslední měsíce! Zdá se mi, že od mého návratu do pražské komunity nebyl čas skoro na nic.

Vlastně čas byl, ale na konkrétní práci v apoštolátu, na žití se sestrami, na reálná setkávání se starými známými a nebo s těmi, kdo dosud byli jen virtuální (vyjmenovat zde řadu nicků by mi dalo moc zabrat, odhaduji to na cca 50 nových jmen, u kterých už znám i tvář, způsob smíchu, ale i starosti, které si nesou).

Zítra ráno se už zase vydám na cestu směr Řím. Co mne čeká? Dokončení noviciátu (včetně napsání žádosti o složení prvních slibů a počkání si na odpověď od generální představené, zda je "zájem oboustranný").

Čeká mne 5 měsíců privilegovaného času, který mi už nikdy nebude dán. Čas na modlitbu, studium, reflexi... a snad konečně začnu uctívat i sv. Siestu a občas si po obědě i lehnu. (I tak doufám, že aspoň něco na mém blogu přibude.)

Známé i neznámé čtenáře "Z Andrejčina deníčku" prosím o modlitbu. Abych - až nadejde konec ledna a nebo začátek února 2010 -, mohla pozměnit dosavadní "útržky z intenzivního života jedné novicky v Itálii" na "útržky z veleintenzivního života jedné juniorky v Čechách".

Díky, skutečně srdečné.
Krásný zbytek prázdnin a stálé zakoušení Boží přítomnosti (Pán bývá blízko nejen při velkých událostech a ve věcech radostných - což neznamená, že bych tě odrazovala od setkání s papažem a nebo ti přála nějaké strasti. Naopak!).

PS: nadále platí, že jména "signálových přátel" si občas vytisknu a nosím s sebou do kaple. Tak jako celé Signály.cz.


No řekni mi, můj Milý, co mně v tom Římě
zase čeká za dobrodružství?!