Nějakým zvláštním způsobem, se mi tento příspěvek několikrát vymazal. Jsem tak nešikovná, byla chyba v systému a nebo někomu moc záleží na tom, aby se to nepodařilo? Ať tak jako tak, teď už snad příspěvek zůstane a já tě zvu k cestě, kterou nám předkládá církev (biskupové ve svém výjimečně krásném poselství ze synody loňského roku).
Tedy: nazuj řádnou obuv a vydej se na 1. etapu cesty... 

XII. řádné generální shromáždění Synody biskupů: Slovo Boží v životě a poslání církve
(Závěrečné poselství z 24. října 2008)

Bratřím a sestrám „pokoj, lásku a víru, jež dává Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus. Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí!" Tímto pozdravem, tak intenzivním a zaníceným, svatý Pavel končil svůj list křesťanům v Efesu (srov. 6,23-24).1 Týmiž slovy my, synodální otcové, shromáždění v Římě na XII. řádném generálním shromáždění biskupské synody pod vedením Svatého otce Benedikta XVI., začínáme své poselství určené širokému spektru všech těch, kteří v různých oblastech světa následují Krista jako učedníci a stále ho milují bezúhonnou láskou.

Znovu jim předložíme hlas a světlo Božího slova tím, že zopakujeme starobylou výzvu: „To slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval" (Dt 30,14). A sám Bůh řekne každému: „Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím" (Ez 3,10). Všem nyní nabídneme duchovní  cestu, která bude probíhat ve čtyřech etapách a povede nás od věčného a nekonečného Boha až do našich domovů a do ulic našich měst.

I. Hlas slova: Zjevení

1. „Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas" (Dt 4,12). To říká Mojžíš a připomíná zkušenost, kterou Izrael prožil v nevlídné samotě Sinajské pouště. Hospodin se neprezentoval jako obraz nebo socha podobná zlatému teleti, nýbrž jako „hlas slova". Je to hlas, který vstoupil na scénu na samém počátku stvoření, když přerušil mlčení nicoty: „Na počátku... řekl Bůh: ‚Buď světlo!' A bylo světlo... Na počátku bylo Slovo... a to Slovo byl Bůh... Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest" (Gn 1,1.3; Jan 1,1.3). Stvoření není výsledkem bojů a bitev, které mezi sebou svádějí znepřátelená božstva, jak tomu učila antická mezopotamská mytologie, nýbrž ze slova, které přemáhá nicotu a tvoří bytí. Žalmista zpívá: „Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup... On totiž řekl a stalo se" (Žl 33,6.9). A svatý Pavel bude opakovat: „(Bůh) oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není" (Řím 4,17). Tak dochází k prvnímu „kosmickému" zjevení, díky němuž je stvoření podobné obrovské stránce otevřené před celým lidstvem, které v ní může číst poselství Stvořitele: „Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha, den dni o tom podává zprávu, noc noci sděluje poučení. Není to slovo a nejsou to řeči, jejichž hlas by nebylo slyšet. Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec světa jejich slova" (Žl 19,2-5). 

2. Boží slovo je však také u kořenů lidských dějin. Muž a žena, kteří jsou „obrazem a podobou Boha" (srov. Gn 1,27), a nesou tedy v sobě božský otisk, mohou navázat rozhovor se svým Stvořitelem, nebo se mohou od něho vzdálit a odmítnout ho hříchem. Boží slovo tedy zachraňuje i soudí, proniká osnovu dějin spletí svých příhod a událostí: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění... Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné..." (Ex 3,7-8). Existuje tedy Boží přítomnost v lidských záležitostech, které jsou působením Pána dějin začleněny do vyššího plánu spásy, aby „se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy" (1 Tim 2,4).

3. Účinné, stvořitelské a spásonosné božské slovo je tedy na počátku bytí a dějin i stvoření a vykoupení. Pán se s lidmi setkává a prohlašuje: „Vyhlásil jsem i vykonal" (Ez 37,14). Existuje však další etapa, kterou prochází Boží hlas: je to etapa psaného slova, grafé nebo grafai, svatá Písma, jak se říká v Novém zákoně. Již Mojžíš sestupoval z vrcholu hory Sinaj „s dvěma deskami svědectví v ruce. Desky byly psány po obou stranách... Ty desky byly dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo Boží" (Ex 32,15-16). A sám Mojžíš uloží Izraeli, aby uchovával a znovu psal tyto „desky svědectví": „Na kameny napíšeš co nejzřetelněji všechna slova tohoto zákona" (Dt 27,8).

Svatá Písma jsou „svědectvím" božského slova v psané formě, jsou kanonickou, dějinnou a literární památkou dosvědčující stvořitelské a spásonosné Zjevení. Boží slovo tedy předchází a přesahuje Bibli, která je sama „inspirovaná Bohem" a obsahuje účinné Boží slovo (srov. 2 Tim 3,16). Proto středem naší víry není jen kniha, nýbrž dějiny spásy, a jak uvidíme, osoba, Ježíš Kristus, Boží Slovo, jež se stalo tělem, člověkem, dějinami. Právě proto, že horizont božského slova obsahuje a přesahuje Písmo, je nutná stálá přítomnost Ducha Svatého, který „uvádí do celé pravdy" (Jan 16,13) toho, kdo čte Bibli. Účinná přítomnost „Ducha pravdy" je velká tradice v církvi, strážkyni Písem svatých, autenticky vykládaných církevním magisteriem (učitelským úřadem). Díky tradici se dospěje k pochopení, výkladu, sdílení a vydávání svědectví Božímu slovu. Sám svatý Pavel, když vyhlásil první křesťanské Krédo, uznal, že „předává" to, co sám „přijal" z tradice (1 Kor 15,3-5).

 

 

 

Kdo to má do Brodu daleko, stačí jedno kliknutí tady na Signálech :-)