Přátelé, skutečně chybí už jen pár hodin do začátku Bible24 (a pokud čtete tento příspěvěk až večer, tak už naopak pár hodin je Slovo Boží čteno a je mu nasloucháno).
Prosím, zakončete četbu tohoto příspěvku modlitbou a během dneška a soboty ještě v modlitbě vzpomeňte na každého ze zúčastněných.
Víte-li o někom, kdo tráví čas na internetu, doporučte mu on-line přenos. Přidejte se tak k apoštolům způsobem, jakým právě v tuto chvíli můžete...  Bůh vám žehnej.

IV. Cesty slova: misie - poslání

(dokončení ze včera)

14. Na cestách světa nám, křesťanům, božské slovo přináší intenzivní setkání s židovským lidem, s nímž jsme intimně spojeni skrze společné uznání text Starého zákona a lásku k němu, a proto, že z Izraele „pochází Kristus podle těla" (Řím 9,5). Všechny posvátné stránky židovského Písma osvětlují tajemství Boha a člověka, odhalují poklady reflexe a mravnosti, vytyčují dlouhou cestu dějin spásy až k jejímu plnému dovršení a zřetelně ukazují vtělení Božího Slova do lidských záležitostí. V plnosti nám (tyto stránky) umožňují pochopit postavu Krista, který prohlásil, že „nepřišel zrušit Zákon nebo proroky, ale naplnit je" (Mt 5,17), jsou cestou dialogu s vyvoleným národem, který dostal od Boha „přijetí za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení" (Řím 9,4), a umožňují nám obohatit náš výklad Písma svatého plodnými prameny židovské exegetické tradice.
„Požehnán buď lid můj egyptský a dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael" (Iz 19,25). Hospodin tedy rozprostírá ochranný plášť svého požehnání na všechny národy země a touží po tom, aby „se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy" (1 Tim 2,4). Také my křesťané jsme na cestách světa vybízeni - aniž bychom upadali do synkretismu, který uvádí ve zmatek a pokořuje vlastní duchovní totožnost - abychom s úctou navazovali dialog s muži a ženami jiných náboženství, kteří věrně naslouchají a uskutečňují směrnice svých posvátných knih, počínaje islámem, který ve své tradici přijímá nesčetné biblické postavy, symboly a témata a poskytuje nám svědectví upřímné víry v jediného Boha, soucitného a milosrdného, Stvořitele všeho bytí a Soudce lidstva.
Křesťan nadto nachází obecný soulad s velkými náboženskými tradicemi Východu, které nás ve svých posvátných textech učí úctě k životu, kontemplaci, mlčení, prostotě, odříkání, jak je tomu v buddhismu. Podobně jako v hinduismu velebí smysl pro posvátnost, oběť, pouť, půst a posvátné symboly; nebo jako v konfucianismu učí moudrosti a rodinným a společenským hodnotám. Také tradičním náboženstvím s jejich duchovními hodnotami, vyjádřenými obřady a kulturou slova, chceme věnovat svou upřímnou pozornost a navázat s nimi ohleduplný dialog. Také s těmi, kteří nevěří v Boha, ale snaží se „zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit" (Mich 6,8), máme s nimi pracovat ve prospěch spravedlivějšího a pokojnějšího světa a nabízet v dialogu své ryzí svědectví  o Božím slově, které jim může odhalit nové a vyšší horizonty pravdy a lásky.

15. Ve svém Listu umělcům (1999) Jan Pavel II. připomenul, že se „Písmo svaté stalo jakýmsi ‚nesmírným slovníkem' (Paul Claudel) a ‚ikonografickým atlasem' (Marc Chagall), z něhož čerpala křesťanská kultura i umění" (č. 5). Goethe byl přesvědčen, že evangelium je „mateřský jazyk Evropy". Bible, jak se obecně říká, je „velký kodex" všeobecné kultury: umělci pomyslně namáčeli svůj štětec do oné pestrobarevné  abecedy příběhů, symbolů a postav, kterými jsou biblické stránky; hudebníci skládali svá díla na posvátné texty, především žalmů; spisovatelé po staletí přebírali ona antická vyprávění, která se stávala existenciálními podobenstvími; básníci si kladli otázky po tajemství ducha, po nekonečnu, po zlu, po lásce, po smrti a po životě a často zachycovali poetické záchvěvy, jež oživovaly biblické stránky; myslitelé a lidé vědy a sama společnost mívali často jako opěrný bod, i třeba v kontrastu, duchovní a etické pojmy (pomysleme na desatero) Božího slova. I když postava nebo idea přítomná v Písmech bývala deformována, rozpoznávalo se, že byla nezbytná a konstitutivní pro naši civilizaci.


Z tohoto důvodu Bible - která nás učí také via pulchritudinis, to znamená cestě krásy, abychom pochopili Boha a došli k němu („zpívejte žalmy k poučení", vyzývá nás Žl 47,8) - je potřebná nejen pro věřícího, ale pro všechny lidi, aby znovu odhalili pravý význam různých kulturních projevů a především aby znovu našli naši dějinnou, občanskou, lidskou a duchovní identitu. V Bibli je kořen naší velikosti a skrze ni  můžeme předstoupit před ostatní civilizace a kultury s ušlechtilým dědictvím bez jakéhokoliv komplexu méněcennosti. Bibli by tedy měli všichni znát a studovat z tohoto mimořádného zorného úhlu krásy a lidské i kulturní plodnosti.  Slovo Boží - abychom použili důležitý pavlovský obraz - není připoutáno (srov. 2 Tim 2,9) k jedné kultuře; naopak, touží překročit hranice, a právě apoštol Pavel byl mimořádným nositelem inkulturace biblického poselství v nových kulturních souřadnicích. K tomu je církev povolána i dnes prostřednictvím citlivého, avšak potřebného procesu, který získal silný impulz od učitelského úřadu papeže Benedikta XVI. Církev má nechat proniknout slovo Boží do mnohotvárnosti kultur a vyjádřit ho podle jejich jazyků, pojetí, symbolů a náboženské tradice. Musí však být stále schopná uchovávat ryzí podstatu jeho obsahu, bdít nad riziky degenerace a kontrolovat je.
Církev tedy musí nechat zazářit hodnoty, které Boží slovo nabízí jiným kulturám, takovým způsobem, aby byly očištěné a zúrodněné. Jak řekl Jan Pavel II. biskupům v Keni během své cesty do Afriky v roce 1980, „inkulturace bude skutečně odleskem vtělení Slova, bude-li kultura, proměněná a obnovená evangeliem, vytvářet ve své vlastní tradici originální podoby života, obřadů a křesťanského myšlení."

Závěr

„Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: ‚Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla...' Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: ‚ Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.' Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše" (Zj 10,8-11).

Bratři a sestry z celého světa, přijměme i my tuto výzvu; přistupme ke stolu Božího slova, abychom se živili a žili ne „pouze chlebem, ale... vším, co vychází z Hospodinových úst" (Dt 8,3; srov. Mt 4,4). Písmo svaté - jak tvrdila jedna velká postava křesťanské kultury - „má přiměřený krok, aby potěšilo v každé lidské situaci, a přiměřený krok, aby v každé situaci nahnalo strach" (B. Pascal, Myšlenky, č. 532, ed. Brunschvicg).

Boží slovo je skutečně „sladší než med, než včelí med z plástve" (Žl 19,11), je „světlem pro mé nohy... osvěcuje moji stezku" (Žl 119,105), ale je také „jako oheň... jako kladivo tříštící skálu" (Jer 23,29). Je jako déšť, který zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou a nechá rozkvést i vyprahlost našich duchovních pouští (srov. Iz 55,10-11). Ale je také „plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími" (Žid 4,12).

Náš pohled se s láskou obrací ke všem vědcům, katechetům a ostatním služebníkům Božího slova, abychom jim vyjádřili svou hlubokou a upřímnou vděčnost za jejich vzácnou a důležitou službu. Obracíme se také k našim bratřím a sestrám, kteří jsou pronásledováni nebo zabíjeni kvůli Božímu slovu a kvůli svědectví, které vydávají o  Pánu Ježíši (srov. Zj 6,9): jako svědci a mučedníci nám vyprávějí  o síle slova (srov. Řím 1,16), které je počátkem jejich víry, naděje a lásky k Bohu a k lidem.

Vytvořme nyní ticho, abychom účinně vyslechli Pánovo slovo, a zachovejme ticho poté, co je vyslechneme, aby v nás nadále přebývalo, žilo a promlouvalo. Nechme ho zaznít na počátku našeho dne, aby první slovo měl Bůh, a nechme je, aby se v nás ozývalo večer, aby Bohu patřilo i slovo poslední.

Drazí bratři a sestry, „pozdravují vás všichni, kteří jsou tu s námi. Vyřiďte pozdrav těm, kdo nás milují a jsou s námi spojeni ve víře!" (Tit 3,15).

Zvláštní modlitba dnešního večera za Signály.cz a Bible24

Nebeský Otče, ty jsi Světlo a Život, prosíme tě nyní za ty, kdo se zapojili do Bible24:
dej dar vytrvalosti těm, kdo nesou tíži příprav
a těm, kdo propůjčí hlas tvému Slovu i těm, kteří mu budou naslouchat,
otevři oči, sluch i srdce, aby chápali a milovali tvé Slovo.
Sešli nám Ducha svatého, abychom my všichni rádi přijímali tvou Pravdu
a věrně ji nesli našim bližním v každodenním životě.

Na přímluvu apoštola Pavla a bl. Jakuba Alberiona tě také prosíme
za celý tým Signály.cz a za všechny uživatele,
ať je tento komunitní web křesťanské mládeže používán k tvé oslavě a pro dobro všech.
Ti, kteří hledají, ať zde nachází pravdu, útěchu, radu a společenství.
Těm, kteří se o něj starají, sesílej všechny dary Ducha svatého, jež mají za potřebí.
Vzbuď povolání i pro tento nový způsob apoštolátu
a inspiruj lidi dobré vůle k přispění skrze modlitbu, práci a dary k tomu,
aby církev mohla i skrze signály hlásat evangelium celému světu.
O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.