"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Cesty slova: misie – poslání + závěr (závěrečná etapa přípravy na Bible24)

Přátelé, skutečně chybí už jen pár hodin do začátku Bible24 (a pokud čtete tento příspěvěk až večer, tak už naopak pár hodin je Slovo Boží čteno a je mu nasloucháno).
Prosím, zakončete četbu tohoto příspěvku modlitbou a během dneška a soboty ještě v modlitbě vzpomeňte na každého ze zúčastněných.
Víte-li o někom, kdo tráví čas na internetu, doporučte mu on-line přenos. Přidejte se tak k apoštolům způsobem, jakým právě v tuto chvíli můžete...  Bůh vám žehnej.

IV. Cesty slova: misie - poslání

(dokončení ze včera)

14. Na cestách světa nám, křesťanům, božské slovo přináší intenzivní setkání s židovským lidem, s nímž jsme intimně spojeni skrze společné uznání text Starého zákona a lásku k němu, a proto, že z Izraele „pochází Kristus podle těla" (Řím 9,5). Všechny posvátné stránky židovského Písma osvětlují tajemství Boha a člověka, odhalují poklady reflexe a mravnosti, vytyčují dlouhou cestu dějin spásy až k jejímu plnému dovršení a zřetelně ukazují vtělení Božího Slova do lidských záležitostí. V plnosti nám (tyto stránky) umožňují pochopit postavu Krista, který prohlásil, že „nepřišel zrušit Zákon nebo proroky, ale naplnit je" (Mt 5,17), jsou cestou dialogu s vyvoleným národem, který dostal od Boha „přijetí za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení" (Řím 9,4), a umožňují nám obohatit náš výklad Písma svatého plodnými prameny židovské exegetické tradice.
„Požehnán buď lid můj egyptský a dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael" (Iz 19,25). Hospodin tedy rozprostírá ochranný plášť svého požehnání na všechny národy země a touží po tom, aby „se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy" (1 Tim 2,4). Také my křesťané jsme na cestách světa vybízeni - aniž bychom upadali do synkretismu, který uvádí ve zmatek a pokořuje vlastní duchovní totožnost - abychom s úctou navazovali dialog s muži a ženami jiných náboženství, kteří věrně naslouchají a uskutečňují směrnice svých posvátných knih, počínaje islámem, který ve své tradici přijímá nesčetné biblické postavy, symboly a témata a poskytuje nám svědectví upřímné víry v jediného Boha, soucitného a milosrdného, Stvořitele všeho bytí a Soudce lidstva.
Křesťan nadto nachází obecný soulad s velkými náboženskými tradicemi Východu, které nás ve svých posvátných textech učí úctě k životu, kontemplaci, mlčení, prostotě, odříkání, jak je tomu v buddhismu. Podobně jako v hinduismu velebí smysl pro posvátnost, oběť, pouť, půst a posvátné symboly; nebo jako v konfucianismu učí moudrosti a rodinným a společenským hodnotám. Také tradičním náboženstvím s jejich duchovními hodnotami, vyjádřenými obřady a kulturou slova, chceme věnovat svou upřímnou pozornost a navázat s nimi ohleduplný dialog. Také s těmi, kteří nevěří v Boha, ale snaží se „zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit" (Mich 6,8), máme s nimi pracovat ve prospěch spravedlivějšího a pokojnějšího světa a nabízet v dialogu své ryzí svědectví  o Božím slově, které jim může odhalit nové a vyšší horizonty pravdy a lásky.

15. Ve svém Listu umělcům (1999) Jan Pavel II. připomenul, že se „Písmo svaté stalo jakýmsi ‚nesmírným slovníkem' (Paul Claudel) a ‚ikonografickým atlasem' (Marc Chagall), z něhož čerpala křesťanská kultura i umění" (č. 5). Goethe byl přesvědčen, že evangelium je „mateřský jazyk Evropy". Bible, jak se obecně říká, je „velký kodex" všeobecné kultury: umělci pomyslně namáčeli svůj štětec do oné pestrobarevné  abecedy příběhů, symbolů a postav, kterými jsou biblické stránky; hudebníci skládali svá díla na posvátné texty, především žalmů; spisovatelé po staletí přebírali ona antická vyprávění, která se stávala existenciálními podobenstvími; básníci si kladli otázky po tajemství ducha, po nekonečnu, po zlu, po lásce, po smrti a po životě a často zachycovali poetické záchvěvy, jež oživovaly biblické stránky; myslitelé a lidé vědy a sama společnost mívali často jako opěrný bod, i třeba v kontrastu, duchovní a etické pojmy (pomysleme na desatero) Božího slova. I když postava nebo idea přítomná v Písmech bývala deformována, rozpoznávalo se, že byla nezbytná a konstitutivní pro naši civilizaci.


Z tohoto důvodu Bible - která nás učí také via pulchritudinis, to znamená cestě krásy, abychom pochopili Boha a došli k němu („zpívejte žalmy k poučení", vyzývá nás Žl 47,8) - je potřebná nejen pro věřícího, ale pro všechny lidi, aby znovu odhalili pravý význam různých kulturních projevů a především aby znovu našli naši dějinnou, občanskou, lidskou a duchovní identitu. V Bibli je kořen naší velikosti a skrze ni  můžeme předstoupit před ostatní civilizace a kultury s ušlechtilým dědictvím bez jakéhokoliv komplexu méněcennosti. Bibli by tedy měli všichni znát a studovat z tohoto mimořádného zorného úhlu krásy a lidské i kulturní plodnosti.  Slovo Boží - abychom použili důležitý pavlovský obraz - není připoutáno (srov. 2 Tim 2,9) k jedné kultuře; naopak, touží překročit hranice, a právě apoštol Pavel byl mimořádným nositelem inkulturace biblického poselství v nových kulturních souřadnicích. K tomu je církev povolána i dnes prostřednictvím citlivého, avšak potřebného procesu, který získal silný impulz od učitelského úřadu papeže Benedikta XVI. Církev má nechat proniknout slovo Boží do mnohotvárnosti kultur a vyjádřit ho podle jejich jazyků, pojetí, symbolů a náboženské tradice. Musí však být stále schopná uchovávat ryzí podstatu jeho obsahu, bdít nad riziky degenerace a kontrolovat je.
Církev tedy musí nechat zazářit hodnoty, které Boží slovo nabízí jiným kulturám, takovým způsobem, aby byly očištěné a zúrodněné. Jak řekl Jan Pavel II. biskupům v Keni během své cesty do Afriky v roce 1980, „inkulturace bude skutečně odleskem vtělení Slova, bude-li kultura, proměněná a obnovená evangeliem, vytvářet ve své vlastní tradici originální podoby života, obřadů a křesťanského myšlení."

Závěr

„Hlas z nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: ‚Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla...' Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: ‚ Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.' Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše" (Zj 10,8-11).

Bratři a sestry z celého světa, přijměme i my tuto výzvu; přistupme ke stolu Božího slova, abychom se živili a žili ne „pouze chlebem, ale... vším, co vychází z Hospodinových úst" (Dt 8,3; srov. Mt 4,4). Písmo svaté - jak tvrdila jedna velká postava křesťanské kultury - „má přiměřený krok, aby potěšilo v každé lidské situaci, a přiměřený krok, aby v každé situaci nahnalo strach" (B. Pascal, Myšlenky, č. 532, ed. Brunschvicg).

Boží slovo je skutečně „sladší než med, než včelí med z plástve" (Žl 19,11), je „světlem pro mé nohy... osvěcuje moji stezku" (Žl 119,105), ale je také „jako oheň... jako kladivo tříštící skálu" (Jer 23,29). Je jako déšť, který zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou a nechá rozkvést i vyprahlost našich duchovních pouští (srov. Iz 55,10-11). Ale je také „plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími" (Žid 4,12).

Náš pohled se s láskou obrací ke všem vědcům, katechetům a ostatním služebníkům Božího slova, abychom jim vyjádřili svou hlubokou a upřímnou vděčnost za jejich vzácnou a důležitou službu. Obracíme se také k našim bratřím a sestrám, kteří jsou pronásledováni nebo zabíjeni kvůli Božímu slovu a kvůli svědectví, které vydávají o  Pánu Ježíši (srov. Zj 6,9): jako svědci a mučedníci nám vyprávějí  o síle slova (srov. Řím 1,16), které je počátkem jejich víry, naděje a lásky k Bohu a k lidem.

Vytvořme nyní ticho, abychom účinně vyslechli Pánovo slovo, a zachovejme ticho poté, co je vyslechneme, aby v nás nadále přebývalo, žilo a promlouvalo. Nechme ho zaznít na počátku našeho dne, aby první slovo měl Bůh, a nechme je, aby se v nás ozývalo večer, aby Bohu patřilo i slovo poslední.

Drazí bratři a sestry, „pozdravují vás všichni, kteří jsou tu s námi. Vyřiďte pozdrav těm, kdo nás milují a jsou s námi spojeni ve víře!" (Tit 3,15).

Zvláštní modlitba dnešního večera za Signály.cz a Bible24

Nebeský Otče, ty jsi Světlo a Život, prosíme tě nyní za ty, kdo se zapojili do Bible24:
dej dar vytrvalosti těm, kdo nesou tíži příprav
a těm, kdo propůjčí hlas tvému Slovu i těm, kteří mu budou naslouchat,
otevři oči, sluch i srdce, aby chápali a milovali tvé Slovo.
Sešli nám Ducha svatého, abychom my všichni rádi přijímali tvou Pravdu
a věrně ji nesli našim bližním v každodenním životě.

Na přímluvu apoštola Pavla a bl. Jakuba Alberiona tě také prosíme
za celý tým Signály.cz a za všechny uživatele,
ať je tento komunitní web křesťanské mládeže používán k tvé oslavě a pro dobro všech.
Ti, kteří hledají, ať zde nachází pravdu, útěchu, radu a společenství.
Těm, kteří se o něj starají, sesílej všechny dary Ducha svatého, jež mají za potřebí.
Vzbuď povolání i pro tento nový způsob apoštolátu
a inspiruj lidi dobré vůle k přispění skrze modlitbu, práci a dary k tomu,
aby církev mohla i skrze signály hlásat evangelium celému světu.
O to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

 

 

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio