"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Poselství k 13. světovému dni zasvěceného života

Poselství k 13. světovému dni zasvěceného života 2. února 2009

Domluvila jsem se s Katuldou, ze přeložím poselství k dnešnímu dni zasvěceného života. Tedy... nejprve jsem čekala, až se na webu objeví oficiální překlad a že ho jen zkopíruji. Ale dny ubíhaly a pořád nic. Až dnes, když jsem ho začala překládat - protože se mi jeho text zdá velmi dobrý a zvláště jeho první polovina je vhodná i k četbě pro "nezasvěcené" (druhá část zase naopak udělá moc dobře těm, kteří žijí v zasvěceném životě) - mi došlo, že je to poselství určené jen italským řeholnikům jejich biskupy. Ale když už jsem si tu práci dala... tak to přeci nevymažu! ;-)))


Všimni si, jak je plné svatého Pavla: jsme přeci v jeho jubilejním roce! A ještě víc je plné samotného Boha - bez něj by zasvěcený život neměl smysl.


Posledním malým důvodem, proč jsem se do překladu dala je fakt, že se mi při první jeho četbě zdálo, že snad biskupská komise otevřela spisy našeho zakladatele bl. Alberiona a naše Konstituce a prostě nehorázně opsala, co se jen dalo;-) Našla jsem zde plně naši spiritualitu. A jsem na to hrdá!


Tedy dobrou četbu a meditaci. Nech zahořet tvé srdce, bude-li se ti zdát, že Pavlova zkušenost má co říci i tobě.

 

 

 

 

Zasvěceným osobám, kněžím, jáhnům a všem věřícím.

Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,19-20). Skrze tato slova nám apoštol Pavel odhaluje své úplné připodobnění se Kristu. Pozoruhodným způsobem je tak vyjádřena krása zasvěceného života. Těmito slovy se také inspiruje už tradiční poselství k 13. světovému dni zasvěceného života o Svátku Uvedení Páně do chrámu. Tento den skýtá celé církvi příležitost k vzdávání díků Bohu za dar zasvěcených osob a zároveň je povzbuzuje žít své specifické povolání se zápalem svatého Pavla, jenž jim klade za příklad a prvotní vzor.

Když Svatý otec Benedikt XVI. ohlásil Rok apoštola Pavla, poukázal na jeho mimořádné vyznání víry. Řekl: „Vše, co Pavel koná, pochází z onoho těžiště. Jeho víra je zkušeností člověka, který ví, že je osobně milován Ježíšem Kristem; (…) tvora zasaženého láskou Ježíše Krista, láskou, která ho v nitru rozechvěje a promění ho; (…) je to odezva na Boží lásku v srdci“ (z homilie při prvních nešporách ze Slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla, 28. června 2008).

Základem křesťanského života a zvláště života zasvěceného, je Pán, který se „prolamuje“ do životního příběhu člověka, volajíc ho, aby mu náležel zcela. Přesně takto mimořádným způsobem Pán Ježíš zazářil a uchvátil na cestě do Damašku Šavla z Tarsu (srov. Fil 3,12). V oslňující záři ze setkání s Kristem je každá zasvěcená osoba povolána žít celou svou existencí tak, aby nakonec mohla říci: žije ve mně Kristus a nechat se strhnout tímto vzájemným vztahem natolik fascinujícím, že už nevidí nic jiného než Krista ukřižovaného a vzkříšeného, přetvářejíc se podle Něj až do okamžiku, kdy na vlastním těle ponese jeho znamení. Takto vynikne stále přesvědčivěji a rozhodněji, že „Kristova láska nás má ve své moci“ (2 Kor 5,14 v ekum. překladu). Bylo zjištěno, že toto slovo v originální řečtině má tři odstíny: agapická láska Kristova nás ovinuje, vtahuje a strhává. Pavel dosahuje jistoty, že nic ho nemůže oddělit od této lásky: zasvěcený život se tak stává „zjevením Boží lásky ve světě“ (Jan Pavel II, Apoštolská exhortace Vita consecrata, III. kap.).

Strhující láska Kristova probouzí u zasvěcené osoby totální odpověď ve vzájemném přátelském a snoubeneckém vztahu: „Vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak” (Fil 3,8). „Vždyť pro mě život je Kristus” ( Fil 1,21).

V tomto světle se také mají chápat řeholní sliby. Svatý Pavel je vzorem poslušnosti Duchu a také dalším apoštolům a starším (viz Sk 15,2), volí život v chudobě a intenzivně pracuje, aby nikomu nebyl přítěží; žije v zasvěceném celibátu, aby se tak plně mohl věnovat Pánu a komunitě, sebe sama a všechny své síly dává do hlásání evangelia a to i přes mnohá utrpení (viz 1 Sol 2,2).

V této perspektivě se nám zdá obzvláště důležité zdůraznit nezbytnost poslušnosti, neboť Svátek Uvedení Páně do chrámu (liturgické texty tohoto svátku – pozn. Neposedy) vícekrát zdůrazňuje, že Maria, Josef a Ježíš pokorně naplňují zákon Páně daný Mojžíšem. Ježíš po celý svůj život byl poslušen Otcově vůli „až k smrti, a to k smrti na kříži” (Fil 2,8). Nedávná Instrukce Kongregace pro Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života (jejíž text v čj si lze stáhnout zde) Služba autority a poslušnost vyzývá, ať každý usiluje „každé ráno o živý a trvalý kontakt se Slovem, které je toho dne hlásáno, rozjímá o něm a střeží je ve svém srdci jako poklad, který se tak stává pramenem veškeré jeho činnosti i prvním kritériem každého jeho rozhodnutí“ (čl. 7). Při naslouchání Slovu Božímu, které se zjevuje prostřednictvím člověka, „docházíme své plnosti pouze v míře, nakolik přijímáme za svůj ten plán, s nímž on nás stvořil ve své otcovské lásce. Poslušnost je tedy jedinou cestou, která vede lidskou osobu, rozumnou a svobodnou bytost, k jejímu naplnění“ (čl. 5).

Tento den ať je pro každého řeholníka a řeholnici příležitostí k obnově svého naprostého darování se Pánu v obětavé službě chudým podle charismatu, ke kterému Institut náleží. Ať jsou mnišské a řeholní komunity oázami, ve kterých je na prvním místě sláva a láska Boží, kde se žije v radosti bratrského soužití a v zapáleném věnování se chudým, posledním, trpícím na těle i duchu. Panna Maria, která se plně připojila k Ježíšově oběti, když řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38), nechť přijme vaši životní oběť a připojí ji těsně k oběti svého Syna v nerozlučný svazek, který vede až na Kalvárii: „To je ona Panna, Dcera sionská, která aby naplnila zákon, představila v chrámu Syna, slávu Izraele a světlo národů. Tak, Otče, podle tvého rozhodnutí, jediná láska spojuje Syna s Matkou, jediná bolest je sdružuje, jediná vůle je pohání: jak se ti líbí, jediné nejvyšší dobro...“ (z preface z mariánského textu mše Panna Maria při Uvedení Páně – pozn. Neoposedy: nemám k dispozici misál, překlad je můj – zcela jistě nedostatečný).

Řím, 1. ledna 2009 o Slavnosti Marie, Matky Boží
Komise pro kněžský a zasvěcený život při Italské biskupské konferenci

Sdílet

Komentáře

Pankoj Andreo, Děkuju Ti, že jsi tak krásné poselství přeložila do češtiny.

cpt Pro mě je to taky cenné. Děkuju:-)Přeju hezký svátek a ať se světlo Ježíše rozlévá do celé Tvé bytosti a pak i ven.<br />
Maruška

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio