Z Andrejčina deníčku

Signální zacílení na smysl doby postní

Je to už rok, co jsem nabídla jeden "bezva tip na postní sebezápor". Nevím jak ty, ale já jsem se pokusila navrženou "fintu" žít i po skončení doby postní. Ne vždy se mi chtělo, ale čím více jsem v modlitbě prosila, aby Duch svatý hnul šutráky v mém srdci, o to lépe to šlo... Ale je ještě na čem pracovat dál. To jo!

Možná bych někdy mohla mít pocit, že už jsem přeborník v lásce k druhým (= a tedy i k Bohu), kdybych si poslední dobou nazačala dávat víc pozor (protože písemnou formou) na zpytování každého dne. V mém případě vždy podle evangelia či jiného biblického textu na ten den v liturgii připadající (o tom tak trochu už bylo Adventní GPS). A díky tomu jsem zase o něco víc nakoukla do sebe samé a do toho, co vládne mému životu. Není to až tak často Pán, jak se snažím sama sebe ukonejšit a druhé přesvědčit.

Takže vlastně tohle už by mohlo být samotným tipem na letošní dobu postní - najít si večer chvilku času a projít si uplynulý den: poděkovat za okamžiky, ve kterých jsi vnímal/a, že Boží přítomnost a pomoc byl/a s tebou. A pak také s pomocí Ducha svatého najít momenty, o kterých se nedá říci, že by ses jimi chtěl/a "vychloubat" před nebeskými branami. Velmi jednoduše, bez zbytečného stresu, ale v pravdě, popros Pána o milosrdenství a pomoc, aby tě příště "varoval" ještě dříve než se semele zase něco podobného.

Právě v uznání jeho moci
a ve vzývání jeho milosrdenství je onen "trik",
že ti dá rychle růst v poznání tebe samé/ho,
v milosrdenství vůči tobě i druhým
a uvede tě na cestu dokonalé lásky.

Praktické (neboť 100x vyzkoušené) varování: nenechávej si tento okamžik na moment mezi zutím bačkor a pádem do hlubokého spánku! Nefunguje to!

A protože jsme na Signálech, mám tu jednu specialitku pro aktivní signálníky:-))) Pokud chceš a troufáš si na tohle postní dobrodružství, zaměř se na tvůj vztah k Signálům a k jeho "obyvatelům".

1) Kolik času zde trávíš a co odsouváš na druhou kolej? (Pro sebe jsem si dala toto pravidlo: živý člověk má vždy přednost před virtuální komunitou).
2) Co zde komunikuješ druhým? Proč? Nakolik je to skutečné? Nakolik je to "boží"? (Sorry, nechci se tím nikoho dotknout. I tohle je podepřeno mým dalším "zlatým rozlišovacím pravidlem": sláva Bohu a pokoj lidem.)
3) Zde navazuji na loňský tip inspirovaný 1.listem Petrovým: "Buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlé za zlé, ani urážku za urážku, naopak žehnejte!"
- A tedy, jakým způsobem komunikuješ s druhými? A zvláště, když nesdílí tvůj názor?
- Dříve než odešleš svou reakci, dokážeš se na chvilinku zastavit a zvážit, nakolik tvá slova jsou silná a zda nemohou druhého zranit? Zvlášť když víš, že je nelze vzít zpět...
- Napadlo tě někdy, že nelze usuzovat a posuzovat druhého jen podle toho, co píše a jak píše, že potkat se s ním osobně by možná změnilo tvůj pohled na něj?
- Zkusil/a jsi se někdy vcítit do situace toho druhého? Vidět ho jako někoho, kdo třeba trpí tím, že je sám, že nedokáže komunikovat na živo, že má problémy doma či ve škole, že ho potkal "den blbec"?
- Ikdyž sám/sama obdržíš vzkaz či komentář, který rozhodně není "pěkný", jak reaguješ? Přilitím oleje do ohně a nebo zkusíš nabídnout pokojné řešení či to prostě přejít tichem (nevíš, zda toho druhého nemrzí, že odeslat to, co napsal a že po chvilce přemýšlení by to vzal zpátky a třeba mu jen ego nedovolí poslat omluvu). Totéž platí v diskuzích či pod texty druhých. (Tady přiznávám, že mi to dost dlouho trvalo než jsem se rozhodla vykročit jiným směrem. Je snadné nechat se ovládat prvotními emocemi a nebo touhou mít za každou cenu pravdu).
- A protože jsme Kristovi, modlíš se za Signály.cz, za jejich tvůrce a správce, za lidičky, kteří zde komunikující něco ze svého života?
- Přednášíš Pánu ty, kteří tě tu zrovna "naštvali" a nebo "přátele", kteří píší o něčem, co si přímo říká o nějaku modlitební podporu?
- I za pěkná svědectví druhých lze v tvé večerní modlitbě poděkovat...

ještě pár hodin z Říma
Neposedná Andrea