"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Chtěla bych mít tisíc životů pro evangelium (Maestra Tekla)

 

Chtěla bych mít tisíc životů pro evangelium

Dnes si Dcery svatého Pavla, ale vlastně i celá Paulínská rodina, připomíná 45. narozeniny pro nebe Maestry Tekly, spoluzakladatelky Dcer sv. Pavla a první generální představené.

Přemýšlela jsem, nakolik může být zajímavé pro tebe, kdo občas čteš můj blog, dozvědět se něco o ženě, která žila v minulém století ve „vzdálené“ Itálii (ikdyž svět procestovala víc než leckdo z nás). Kdybych teď vychrlila odstavec různých dat a informací, asi bys znuděně po pár řádcích vzdal/a čtení. Chápu, já bych to snad udělala taky. Takže ta data dám až na závěr a velmi stručněJ))

Rozhodla jsem se Maestru Teklu představit jinak: skrze její deník (doteď patří k našemu stylu psát si meditace, zpytování a další „záznamy“ z duchovního života do deníku).

Vybrala jsem jen pár citací a to ze dvou různých období: přelom 20. a 30. let, kdy měla už jasně nakročeno tam, kam v závěru života - díky Božímu vedení a velké poslušnosti - dospěla (50. a 60. léta).

Ty citace nejsou k tomu, aby sis je přepsal/a do sešitku, ale do srdce. Vybrala jsem takové, které ke mně mluví i dnes po tolika letech; takové, které odhalují nejen velké touhy, ale i schopnost vidět pravdivě realitu a umět se sama sobě zasmát. Takové, které ukazují, že lze v životě dospět k mystickému spojení s Bohem – a to nejen v klauzuře, ale i v nadmíru apoštolském životě.

 

 


°°°

Duben 1927: Myslet na lidi, kteří žijí ve světě. Miliarda nevěřících. Za tyhle lidi budu skládat před Pánem účty. Beru to vážně? Protože jsem tak malá a neschopná, useberu se v tichu Ježíšova srdce: zde jsou všechny duše, každý jeho úmysl. Modlím se ve spojení s Ježíšovými úmysly, modlím se za všechny.

 

Březen 1928: Co dělám? Jsem „přilepená“ k tolika věcem, které nejsou Boží. Chci osvobodit své srdce ode všeho, co není Bůh. Toužím se stát svatou, brzy svatou, velkou svatou…

 

Říjen 1931: Náš život má být nepřetržitým dýcháním: nadechovat Boha (Dio) a vydechovat naše já (io).

 

Říjen 1932: Miluji pokoru, toužím po pokoře, líbí se mi pokora, ale nemám ráda pokořování. Jaké protiřečení! Smiluj se, můj Ježíši! Kdepak jsou mé domnělé ctnosti? Nezvládnu ani meditaci aniž by na mě nepřišlo spaní. Jaká ostuda mít pak tolik nároků… a ty se považuješ za dobrou... a to se považuješ za skoro svatou! Jaký blázen jsi…

 

Září 1935: Zůstat vždy spojena s Pánem jako Maria a pracovat pro Něj jako Marta.

 

Duchovní plán pro Svatý rok 1950-1951

Tento rok začnu, ale dokončím ho také? Nevím. Všechny minuty, hodiny, měsíce tohoto roku ať jsou Boží, jen pro Něj. Zříkám se své vůle, abych žila jen vůli Boží. Zříkám se svých zálib, svých způsobů vidět věci, abych vnímala jen záliby Boží. Chci činit každou věc pro Něj, a jen pro Něj. Kéž je můj život jedním nepřetržitým „Magnificat“ za všechny milosti, kterých se mi dostává, a nepřetržitou adorací.Vše a jen pro slávu Boží a dobro duší.

Maria, má dobrá Matko, ať miluji jen tebe a Ježíše. Pomoz mi, důvěřuji ti, svěřuji se ti jako malé děvčátko. Svatý Pavle, pomoz mi. Svatá Teklo, přimlouvej se za mně.

 

 

 

 

Slavnost Nejsvětější Trojice 1960

V době velkých změn ve světě a v církvi, po měsíčních exerciciích, došla Maestra Tekla k rozhodnutí nabídnout svůj život Pánu za své spolusestry. Jako svatý Pavel „zemřít“, aby z toho měli užitek druzí, aby se Dcery svatého Pavla plně připojily k Boží vůli a usilovaly o svatost (náš prvotní úkol a cíl – až z toho pak vychází jakékoliv apoštolské dílo).

 

 

Obětování mého života za svatost všech Dcer sv. Pavla

Se srdcem pokorným vás prosím, Božské osoby svaté Trojice, Otče, Synu a Duchu svatý, abyste přijali oběť mého života pro celou Kongregaci Dcer sv. Pavla, aby se všechny sestry staly svatými.

Všechno je vaše, také bída mého života, ale ať se stane vše k vaší největší slávě a k naplnění Boží vůle.

Vkládám vše do rukou Nejsvětější Panny, neboť ty, Maria, jsi součástí Trojice jako Matka Syna a Nevěsta Ducha svatého.

Svatý Pavle, uděl všem svou lásku a horlivost pro duše.
Ať se tak stane, nyní i pro vždy.

 

 

Březen 1963: Nebeský Otec mi je stále nablízko, uvnitř mne samé, myslí na mě a stará se o vše. Ježíš je se mnou, Duch svatý mne posvěcuje. Žít ve spojení s třemi Osobami…

 

Srpen 1963: Svatý Pavle, můj Otče, jsem tvá dcera, dej mi svého ducha. Ať jsem celá Boží, ať dosáhnu plného proměnění v Krista. Nejsvětější Maria, pomoz mi, tak jako jsi pomáhala svatému Pavlu.

 

Listopad 1963: Pane, jsem otevřena ve všem k tvé vůli. Zapomínám, nepamatuji si jména, nedostává se mi dechu, všechno přijímám pro tebe, z lásky… jako pokání. Za všechny potřeby kongregace, papeže, koncilu, (zakladatele) Primo Maestro a celé paulínské rodiny.

 

22. listopadu 1963 (Poslední zápis v deníku před mozkovou mrtvicí, která vedla k pozdější smrti.): Pane, chci činit ve všem a vždy tvou vůli, ve všem a vždy být poslušná jako ty.

 

°°°

Tak nevím, nakolik se mi podařilo představit ti někoho, kdo nejen dal základy mé kongregaci, ale kdo se stále za mě, za všechny paulínky, přimlouvá a velmi nenápadně koná zázraky všude tam, kde naše síly nestačí, kde jsme slabé nejen fyzicky, ale i duchovně.

 

Naše sestry z JV Asie (Malajsie, Filipíny, Nová Guinea a Taiwan) už před 15ti lety natočily dokument Media Nun (Mediální sestra). Protože je anglicky a mluví se v něm relativně pomalu a snad i srozumitelně, nepřekládám vše, co zazní.

Trvá necelých devět minut a nejzajímavější je jeho historická „černobílá část“ 01:20 –06:00.

  • Předchází ji zamyšlení nad tím, co formuje naše myšlení a život: to, co čteme, slyšíme, na co se díváme. Kdo jsou Dcery svatého Pavla, jaké poselství nesou světu?
  • Historická část: první skupinka sester, rodiště naší zakladatelky (já jsem tam byla, jak je to milé, znovu si ta místa připomenout), první apoštolská zkušenost v Suse (i odtud najdeš fotky v mém fotoalbu), misijní cesty po světě, základ naší spirituality: Eucharistie a Slovo Boží, některá z míst našeho apoštolátu, stavba nemocnice, Alberione – zakladatel, události za 2. světové války…
  • Pak následují tři svědectví mladých sester a současný apoštolát. (Existuje i celý 2. díl o současnosti, ale na něm se pozná, že je již starý a že je natočen v jiné než evropské kultuře. Kdežto ta část historická na svěžesti neztrácí ani teď.)

 

 

Odcházím právě do krypty našeho sanktuária na slavnostní mši svatou, kde si Maestru Teklu připomeneme. Budu číst přímluvy. Budete tam všichni, kdo tento článek čtete (kdo dočtete až sem:-)


 

Sama nezmohu nic.
S Bohem vše.

 

***

 

 

Slíbená historická data (převzata z webové stránky www.paulinky.cz)


 


Při zrodu kongregace Dcer svatého Pavla byla věrnou a moudrou spolupracovnicí bl. Jakuba Alberiona mladá dívka jménem Tereza Merlo. Narodila se, stejně jako Alberione, v piemontském kraji 20. února 1894. Prostřednictvím jejího bratra - seminaristy se o ní dověděl také mladý kněz Alberione a nabídl jí přidat se ke skupince dívek, které se v Albě připravovaly na velké poslání - věnovat se apoštolátu prostřednictvím tisku. Tereza souhlasila. Pochopila Alberionovu intuici, že tisk je důležitý prostředek, jímž lze poznání Pána zpřístupnit mnohým lidem a otevřela se pro dobrodružství tohoto nového apoštolátu, který se postupným rozvojem sdělovacích prostředků stále rozšiřoval.

 

Při řeholních slibech Tereza přijala jméno Tekla. Tak se podle tradice jmenovala první učednice apoštola Pavla. V roce 1922 jí Alberione svěřil poslání generální představené v rozvíjející se nové kongregaci. Tekla tento úkol přijala s hlubokou pokorou, s obdivuhodnou odvahou i moudrostí a s bezpodmínečnou poslušností vůči Boží vůli.

 

 

Pod jejím vedením se Dcery svatého Pavla z Itálie brzo vydaly také do Brazílie, Argentiny, Spojených států amerických i do dalších zemí světa. Tekla své sestry povzbuzovala: „Naší hnací silou musí být myšlenka na duše. Tato myšlenka nás musí pohánět stále kupředu. Musí nás zajímat, jak se můžeme dostat k lidem a přinést jim Slovo pravdy a spásy. Kolik duší ještě neslyšelo o Bohu! Kdo jim pomůže?“

Sestra Tekla se vrátila k Tomu, kterého tolik toužila přinášet duším, 5. února 1964 a dne 22. ledna 1991 byla prohlášena za ctihodnou.

Pro znalce "italiano" jeden odkaz di più: zde

 

 

Sdílet

Komentáře

Neposeda Kepy, jako první krok si to přepiš na papír a ten si vystav na dobře viditelné místo - třeba do svého modlitebního koutku a nebo na dveře svého pokojíku: vždy,když budeš jimi procházet, tak se pořádně NADECHNI:-)

Kepy No to zní dobře:-)...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio