Pro ty, co u toho nebyly (o setkání „Žije ve mně Kristus“)

Pravidelní čtenáři vědí, že na konci prosince se v naší římské komunitě konalo jedno z dalších setkání pro mládež mezi 18-30 lety. Tentokrát s laťkou dost vysoko: CO JE TO SVATOST?

 

Nelze zde přepsat (ikdyž někteří/některé mne o to žádali) témata, texty, otázky a odpovědi. To se prostě musí poctivě prožít a promodlit. Snad alespoň trochu konkrétní nahlédnutí do intenzivních dnů nabízí fotogalerie.
Fotky zde

Ale protože se jednalo o setkání typicky paulínské – v duchu naší spirituality a o tu se máme dělit se všemi, nejenom s dívkami a nejenom se zájemci o řeholní život, - pokusím se přepsat z mého deníku pár myšlenek a biblických textů.
Ví sám Bůh, zda ti to nebude vhodné i takto… Svěřuji to tedy zcela do jeho rukou.

Téma bylo „svatost“. Ovšem ne svatost nějaká vzdálená, z barokních obrázků či svatost heroických mučedníků. Ne, šlo o svatost, kterou je možno žít teď a tady, o svatost, která je možná pro všechny. Je to apoštol Pavel, který ukazuje „jednoduchý způsob“: nechat žít Krista v nás! Ne tedy tisíc novén, pobožností, návštěv všech svatých míst, noční vstávání, chleba a voda… ale: nechat Krista v nás myslet, rozhodovat se a milovat (a pak, jestliže je to vůle Boží, klidně jen chléb a voda a noční vstávání a co já vím co).

 

Nespoléhat se na sebe, na své plány, předsevzetí a dokonalost či sebezápor, ale dát Bohu místo v mém životě, doslovně řečeno: nechat žít Boha v lidském mase – tak jako dala Maria prostor k narození Ježíše ve svém těle.

V lidské DNA je už zakódována svatost (neboť Bůh nás stvořil ke svému obrazu), nechat tedy, aby se přirozenost setkala s milostí. Z celého našeho já, s našimi dary i limity, učinit domov, kde je přijímán Bůh, dům, který on zabydlí. Ke svatosti není volána jen naše duše, ale i naše „fyzičnost“ a také psychika. Proto celé jedno odpoledne bylo věnováno náhledu psychologickému (a tady skutečně nelze udělat stručné shrnutí). Základní kámen, který každý může a musí postavit se jmenuje: poznej sám sebe, neomlouvej se sám/a před sebou, hledej skutečné motivace svého jednání, pátrej po žábě na prameni, konfrontuj se s druhými, měj někoho, komu důvěřuješ a od koho si necháš říci i to, co se mu na tobě zdá „nezdravé“ (zpovědník, někdo starší a zkušenější ve víře…).

Že to zní pořád příliš vysoce a neuskutečnitelně? Nebyl to rychlokurz, na jehož konci se rozdávala osvědčení o stupni svatosti. Byl to první krůček ke změně smýšlení, k nabrání větru do těch správných plachet, neboť se jedná o celoživotní pouť, o dobrodružství, které se skládá z každodenních malých, prostých a odvážných gest a krůčků. A to skrze stálé naslouchání jeho slovu/Slovu a otevírání se jeho přítomnosti a lásce v našem životě. Ideál je 24 hodin denně a 365 dní v roce – k tomu asi nedospějí zrovna všichni, teď je však třeba začít několika minutami denně: při probuzení, během školy či práce, odpoledne při studiu či zábavě, večer v rodině, před spaním, v noci při probuzení. Tedy nejenom v kostele a na spolču!

A ještě jedna moc důležitá věc, kterou v dějinách spirituality hned tak nenajdete (náš zakladatel toho hodně převzal, ale tohle je „jeho“): nepropadej panice, když se ti daří tak dobře plnit, co bys měl/a, když stále upadáš di hříchu či zlozvyku, neudržíš jazyk na uzdě… Můžeš si 100x říci: ne a můžeš si ukládat trestíky, sám sebe trápit, mít strach a výčitky, ale…to vše by zůstalo jen na tobě, na tvých schopnostech.

Zvol pozitivní cestu: naplň svůj nedokonalý život dobrem, vyhledávej ho, nech se vést Božím slovem, ono ať v tobě samo působí, ptej se Ježíše, jak by v které situaci jednal, zda by odpověděl, zda by odpustil… Měj před očima ideál a k tomu směřuj své křivolaké cestičky, ideál – Ježíš, zjevená Pravda Otcova – ti dodá sílu při rozhodování, přijímání obětí, tě odvrátí od nesmyslností.

Ne tvrdý boj s temnotou v tobě, ale otevření se světlu Kristovu.

Možná o tobě nikdo nenapíše žádný článek, neboť tvá svatost bude obyčejná a ne hulákající do světa (o takové svatosti mívám leckdy pochyby). Ale jen ty sám/a budeš vědět, kdo v tobě přebývá a kdo vede tvá rozhodnutí, kdo orientuje tvé přemýšlení a kdo ti dává slova i inspiraci ke skutkům a kdo ti dává i sílu nereagovat zle, když někdo jiný ti ublíží, když se ti zdá, že není vše tak, jak by mělo být… Možná druzí nepoznají, že tohle je „svatost“, ale všimnou si, že se pomaloulinku nějak měníš. Odpověď na otázku, co se to s tebou děje, je snadná: Nežiji již já, žije ve mně Kristus.

* Nasloucháš při modlitbě Bohu a nebo sobě?

* Máš odvahu naslouchat až do konce? Nedávat si sám/sama odpovědi, ale vytrvat a neutíkat k tzv. „důležitým věcem“?

* Neočekávat, neklást si podmínky a být pak zklamaná, ale setrvávat v otevřeném postoji.

* Žij mimo kategorii času: v postoji očekávání (smysl adventu).

* Čas nelze urychlit tak jako nelze urychlit svítání. Z naší strany však můžeme bdít, abychom ho nepropásli.

* Jako Maria si nevybírat časy, ale žít je.

* Umět čekat na Boží odpověď. Rychlé odpovědi nejsou vždy ty správné. Bůh je jako dobrá matka, která nechává dítě, aby se samo naučilo chodit – v důvěře, že matka/Bůh je stále nablízku s pomocnou rukou. V době ticha ze strany Boha se neuzavřít, ale sledovat svůj život, nacházet smysl právě tam, kde se nedaří. Co je za tím? Nepromlouvá právě tady Bůh?

* Bez touhy se nikam nedojde. Dát si čas toužit a doufat.

* Utrpení nečiní světce, probouzí je.

* Odpovědi Bohu se nedávají, protože on to „jistí“, protože mám jistotu, že už jsem konečně dost dobrá, připravená…., ale v důvěře!

 

Zde ti přináším ještě pár biblických textů pro meditaci a k modlitbě i do praktického života (není nutné sledovat pořadí):

 

1. Naše posvěcení není nic jiného než totální transformace v Krista: Proměna našeho uvažování – přemýšlení (Ježíš Pravda), chtění – rozhodování (Ježíš Cesta) a způsobu života – postoj lásky a oběti (Ježíš Život). Jaký je ideál celého mého života? Existuje vůbec? K čemu směřuji den co den?

Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš. (Flp 2,5 – další verše si dohledej v NZ)

2. Jako v Marii i ve mně může žít Kristus. Jaké myšlenky se mi stále rojí v hlavě, podle čeho se rozhoduji, co hýbe mým srdcem?

A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. (Řím 12,2)

3. Co mi brání zůstávat v lásce Kristově? Kdy dám Bohu autorizaci, aby byl i v mém životě vinařem? Kladu mu stále jen podmínky a čekám až na „jindy“?

Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. (Jan 15, 4 – přečti si celou 15. kapitolu a promodli ji)

4. Tohle je cíl, ke kterému se upíná život skutečného křesťana. To je odpověď naší víry Bohu. To je skutečná evangelizace.

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. (Gal 2, 20)

5. Naděje a posila na cestu za svatostí.

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. (Řím 8, 28-30)

 

Od zítřka budu na osmidenních paulínských duchovních cvičeních, které se ponesou v úplně stejném duchu (rok co rok) – jak také jinak, když není jiný cíl než naše posvěcení, než život Krista v mém životě. Donec formetur Christus in vobis… to je jejich název v latině a překlad zní: „dokud nenabudete podoby Kristovy (Gal 4, 19).

Až budeš číst tento článek, vzpomeň. Já také vzpomenu. Díky.

PS: Některým jsem slíbila napsat více o praktickém a zcela konkrétním „duchovním plánu“. Omlouvám se, napíšu to příště.

Celé setkáni vedla sr Mariangela, pro ty, kteří ji ještě - alespoň virtuálně - neznají: 1 a 2