Bůh „vtělený“ do knih (více než pozvánka)

V těchto dnech jsem na exerciciích (článek vložen samozřejmě předem), a ikdyž všechny mé myšlenky jsou usebrány, přesto kdesi v srdci plápolá ještě jeden plamínek… V tyto dny vzpomínám na Prahu, na naše nové knihkupectví, kde se konají poslední práce a přípravy na jeho požehnání a především otevření pro veřejnost. Nejsem fyzicky přítomna, a tak mne záda nebolí a ani hlava netřeští, o to více mohu být přítomna modlitbou…

Ještě před duchovními cvičeními jsem se začala modlit novénu k naší spoluzakladatelce Maestře Tekle. Nejen za života, ale i nyní, když je u Pána, chrání mnohá naše knihkupectví před přírodními i teroristickými a válečnými pohromami.

Ať ho nejen svou přímluvou ochraňuje, ale ať si ze svých dcer činí horlivé a zároveň pokorné apoštolky, aby každý, kdo hledá pravdu o sobě, životní cestu a vůbec smysl života, nacházel u nás Ježíše, který je Cesta, Pravda a Život. Ať se z našeho malého knihkupectví stane živé srdce víry v centru Prahy a ti, co omylem do knihkupectví vstoupí, ať neodcházejí s prázdnou (a tím rozhodně nemyslím, že mají učinit nákup).

Kéž nám Tekla přivede i dobré laické spolupracovníky a dodá svými přímluvami odvahu těm duším, které vnímají povolání zasvětit se Pánu a žít naši paulínskou spiritualitu a apoštolát hlásání evangelia skrze sdělovací prostředky.

***

Mezi dopisy, kde Tekla píše sestrám o knihkupectví, o jeho důležitosti a jak se v něm chovat a jak ho vést, jsem našla i tento z 11. prosince 1930. Ve skutečnosti opsala a přeposlala všem komunitám výzvu našeho zakladatele bl. Alberiona. V závěru dodala ještě svou „mateřskou útěchu“.

Naše knihkupectví jsou centra apoštolátu,

ne výlohy samy o sobě, ale učení podle způsobu svatého Pavla a podle evangelia;

ne obchod, ale služba;

ne prodej, ale apoštolát se všemi iniciativami;

ne zákazníci, ale učedníci a spolupracovníci;

ne položky a čísla, ale evangelium, které šíří světlo a teplo do okolí;

ne ceny, ale nabídky;

ne být nade vším, ale pokorně spolupracovat s církví;

ne peníze, ale duše;

kněží i laici musí najít spolupráci, dobrou radu,

místo, kde naleznou to, co hledají pro svou službu,

musí se u nás cítit jako mezi sestrami ve společném apoštolském díle.

Maestra Tekla na závěr listu dodává: Čtěte dobře tyto řádky, krůček po krůčku k tomu dospějeme, nezneklidňujte se, postupně se tomu tak stane, důležité je mít tento cíl.

***

Tak to je i mé přání mé pražské komunitě, aby přes všechny počáteční zmatky a odhalování toho, co ještě nefunguje a nebo chybí, neztrácela tento cíl: dávat světu Boha, který se „vtělil“(incartato) do knih jako ho Maria dala světu vtěleného (incarnato) do lidské těla.

PS: Slavnostní požehnání je sice v sobotu, ale opravdu to „vypukne“ od pondělka 12. 1., kdy se dveře knihkupectví otevřou pro veřejnost. Může-li novicka na duchovních cvičeních prožívat lehkou závist, tak právě pro ty z vás, kdo dříve než já budou moci vstoupit dovnitř, cítit vůni novoty, dotýkat se regálů a brát do rukou knihy… Pozdravujte i v mém jménu!

Zde ještě knihkupectíi nezabydlené, ale až se otevře pro veřejnost, již tam bude "život", tím jsem si jista.

Za nějakých 50 dnů s některými signálníky na viděnou v KNIHKUPECTVÍ PAULÍNKY u Panny Marie Sněžné na Praze 1.

Fotky z inaugurace by měly být ke shlédnutí (někdy v budoucnu:-) na www.paulinky.cz nebo na www.signaly.cz/annina