Z palubního deníku 2.A(-dventní neděle)
+ last minute od Dj K

 

Druhý adventní týden utekl tak rychle, že mne až překvapila třetí svíčka zapálená při včerejších nešporách. Dnes tu máme neděli „Gaudete“ a to znamená, že Vánoce jsou opravdu „na dosah“.

 

Tak nevím, jak ty, milý čtenáři,
ale slyšela jsem/četla od mnohých jiných, že se jim to letos „opět nepovedlo“, že čas běží, není kdy se zastavit, a že jaká škoda, opět jsem si ukradl/a Advent. Možná není nutné „plakat nad sebou a časem, který už k dispozici není“. Mám tu ještě jednu, řekněme, last minute nabídku, která však není výprodejem se slevou!

 

Už dnes a i v dalších dnech, uslyšíme o divokém Janu Křtiteli (Dj K). Brrr, že ti ten divný asketa ve velbloudí srsti, s medem ve vousech a držící krutou dietu, není sympatický, natož aby tě inspiroval? Jenže on ty, kteří za ním do pouště přicházeli, nelákal do svého klubu asketů, co zavřeli dveře za světem, ale měl docela praktické a obyčejné rady do života.

 

 

Mrkni na to, jakou muziku právě teď spouští i pro tebe Dj K:

 

Lidé se ho ptali: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem“ (Lk 3,10-14).

 

 

Překlad pro účastníky párty XXI. století:

 

Mít otevřené oči a vidět, kde má druhý nedostatek a mít otevřené srdce a rozdělit se: nejenom o něco materiálního, ale třeba jen o čas k popovídání si s někým, kdo se cítí sám, s pomocí někomu, kdo už má méně sil či nápadů než ty.

 

Prostě jen žít dobře to, co ti každý den přináší. Nenakládat sobě a ani druhým zbytečných úkolů a nečekat víc než ty sám a nebo druzí zmohou a nedělat to, co druzí neočekávají a ani nepotřebují (jako tisíc druhů cuktoví, které pak tvrdne až do Hromnic). Především není třeba vymýšlet si žádné speciální úkoly, sebezápory, pokání, modlitby, skutky svatosti a co já vím co ještě. Konat dobře a zodpovědně to, co ti je dáno: připravit se do školy, v práci dobře plnit svůj úkol, všímat si rodiny, chovat se láskyplně k druhým…

 

Být spokojen s normálností, přijímat to, jak se věci mají (jasně, že ne bezpráví), vzdát se iluzí o sobě a nároků na druhé. Neodsuzovat, nehledat chyby, nepomlouvat druhé, ale naopak pokusit se vidět druhé (i sebe!) pozitivně (= Božíma očima) a všímat si na druhých jejich dobrých stránek. Umět jim to dát poznat, pochválit, poděkovat, omluvit se… to je už skoro téma na výběr vánočního dárku pro ty, co nemají ani korunu!

 

 

Výpis z mého palubního deníku (kdo si vzpomene na Adventní GPS?!) uveřejňuji den co den v mém "status". Možná ho semka i přepíšu, ale teď jdu zahájit můj týdenní turnus modlitby pro noviciát. V tu chvíli si vzpomenu i na tebe, kdo to s Bohem a s jeho narozením myslíš vážně!

 

 

PS: Že je to zase obyčejně snadné? A proč v rubrice "Modlitba", když se tu o žádné modlitbě nepíše? Protože sám život se stává modlitbou pro toho, kdo ho žije s Ježíšem po boku, s Ježíšem v srdci (ale to už je téma na příští příspěvek).