"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Volali jsme k Pánu…a takhle jsme se seznámili-16. příběh (manželé Lenka a Honza)

Volali jsme k Pánu…a takhle jsme se seznámili

 

Přestože nyní nepokračuji v pravidelném doplňování dalších svědectví o hledání a nalézání svého místa v životě (čas noviciátu je dost akční, nenudím se), se svolením mého kamaráda jsem okopírovala část svědectví z webovek, které on se svou manželkou otevřel jako okénko do jejich života a především jako nádherné svědectví o lásce partnerů a manželství.

Honzu jsme poznala v ADCM Nazaret, při chystání CSM ve Žďáru a pak jsme zůstali v „lehkém“ kontaktu i v době, kdy už jsem byla sester a to i díky Signálům, neboť stál u jejich zrodu. Byl vždy moc fajn kluk, ochotný pomáhat druhým, taktní k holkám, ale uměl se i rozzlobit, měl své plány a šel za nimi, měl i své nejistoty… Vím, že si moc přál najít dívku, která by stála po jeho boku a společně by založili rodinu. Pamatuji se, jak se to nedařilo a že se i ptal, zda se snad nemýlí ve svém povolání. A pak se pamatuji, jak mi jednou do Říma napsal kratičký mail (asi jako odpověď na mou otázku, jak se mu vede) a tam stálo: Myslím, že jsem potkal tu PRAVOU. Jsme spolu teprve 14 dní, ale já cítím, že teď je to ONO. Kamarádi vždycky říkali, že se to pozná – já jim nikdy nerozuměl. TEĎ to VÍM, teď je to ta pravá! (Možná to nenapsal takhle přesně, ale mně to utkvělo v hlavě, protože ta jeho jistota a radost, mi připomínaly podobnou zkušenost při mém hledání povolání). Protože si vše můžete přečíst na www.velblouditrh.com, zde přináším jen úryvky k „navnadění“.

Poprvé se mi tak daří přinést i dva pohledy ON a ONA na stejný vztahJ

Naše začátky - verze Lenka

Jednoho zimního dne jsem přijela do Prahy za účelem účasti na vernisáži fotografické výstavy s názvem "S dřevomorkou na startu". Šlo o výstavu fotografií objektů přidělených neziskovým organizacím pracujícím s dětmi a mládeží z Fondu majetku dětí a mládeže "v likvidaci". Jednou takovou neziskovkou je také občanské sdružení Petrov, ve kterém momentálně pracuji. (…). Jako předsedkyně sdružení jsem měla možnost pozvat několik soukromých hostů, (…) a také jsem k účasti přemluvila svou mladší sestřičku. Přesto se mi zdálo, a všechny ženy a slečny jistě pochopí, že bych si mohla dopřát také statnější, mužštější a zajímavější doprovod než je sestra Pavlínka.Samozřejmě jsem se nechtěla u nikoho ztrapnit, nikomu se vnucovat a hlavně jsem chtěla mít nezávazný příjemný zážitek v prostorách okupovaných našimi vrcholnými politiky. Ustavičně jsem přemýšlela koho oslovit, moje dřívější záměry postupně zklamávaly, ten nereagoval, ten by mě ukecal k smrti, ten by se mi vysmál ... až jsem si vzpomněla na jednoho vtipného kolegu ze Sekce pro mládež ČBK, kterého jsem už několik let znala, byl pravděpodobně z Prahy nebo v ní alespoň jistojistě pracoval. Svými spolehlivými cestami jsem získala na něj kontakt a ... napsala mu SMS.Inu, nic originálního, vím, ale přišla originální odpověď: "Ale". Takže už při ní jsme se se sestrou nasmály nad vyvozováním různých variant významů toho slovíčka. V zápětí přišla opravná odpověď, a byla kladná, takže už se stačilo jen domluvit na místo setkání, společensky se přiodít, sehnat sáček na zbytky z rautu a vyrazit.Samozřejmě, že přišel. Samozřejmě pro něj, já jsem na to příliš nespoléhala a jak se říká "o nic mi nešlo". Místo kravaty měl sice svetr, ale já jsem zase neměla moc témat ke konverzaci, tak se to vyrovnalo. Vernisáž tak nějak proběhla a dámy, považte, nabídl nám doprovod s menší prohlídkou Prahy (nenechal si vymluvit, že jsme již jednou ten den všechna místa se sestrou obešly a že se nám moc nechce v lodičkách klouzat po neupravených zasněžených chodnících na Malé Straně). Nejdříve nás doprovodil k metru, pak do metra, pak s námi dokonce i jel, postavil se mi do osobní bubliny a stále opakoval něco o tom, že do Modřan se dostane v pohodě z kterékoli zastávky. A pak kdo koho "balil"?Ani jsem se z tohoto zážitku nestačila vzpamatovat a už druhý den mi psal SMSky, v kanceláři se mi hned přihlásil na Skype, psal, vyzvídal, posílal pusinkující smajlíky a nakonec si naplánoval služební cestu, rozuměj výlet, do Brna. Ta proběhla ještě rozpačitěji než výstava ve sněmovně ... ale on to ani pak nevzdal. Bohu díky.

 

Naše začátky - verze Honza

Bylo jedno obyčejné všední odpoledne, byl jsem v práci, klepal zas nějakou "úžasnou věc" do svého PC a najednou mi přišla SMS na můj osobní mobil. Zpráva byla z čísla, které jsem tehdy neměl v seznamu telefonu, takže jsem se se zájmem začetl. Záhy jsem pochopil, že mi píše moje kolegyně z Brna a zve mě na jakousi výstavu, o které jsem neměl moc přehled.Trochu mě to překvapilo, ale zároveň potěšilo, protože o mou společnost projevila zájem pohledná dívka, se kterou jsem již dříve několikrát zapředl pracovní rozhovor a bylo to vždy příjemné setkání. Výstava se navíc konala v atriu Poslanecké sněmovny PČR v Praze na Malé Straně a tam se zas člověk tak často nepodívá. Takže jsem odepsal, že přijdu, ale že nemám společenské oblečení a doma se zastavit nestačím. Přišla mi odpověď, že to nevadí a že ať přijedu a tak dále.Když jsem dorazil na místo, připadal jsem si trochu jak bezdomovec, protože dámy byly v šatech a róbách, muži byli v oblecích, jen já měl jeansy, tričko a svetr. Výstava byla zajímavá, na rautu našinec své bříško také potěšil, ale nejvíc mi vrtal hlavou ten samotný fakt Lenčina pozvání. Nejdřív mi to připadalo, že mi Lenka chce dohodit svou mladší sestru, která jí dělala doprovod, ale později mi bylo jasné, že prostě Lenka se zajímá o mou maličkost. To, že tak to opravdu bylo, potvrzuje i fakt, že Lenka velmi obtížně asi přes 5 dalších lidí sháněla mé osobní telefonní číslo a přitom by v Praze mohla pozvat kohokoliv jiného, protože zde má mnoho kolegů a známých.To byla pro mě samozřejmě výzva. Po skončení výstavy, kdy jsem ještě stačil tváře do zásoby nacpat několika chlebíčky a do pytlíčku odlil víno a limonádu, jsem se rozhodl udělat oběma slečnám doprovod, abych zjistil, jak moc to Lenka myslí vážně. Nabídl jsem jim malou procházku Prahou se zasvěceným výkladem, kterouž s radostí přijaly. A tak jsme se trochu prošli historickým centrem a dále pokračovali metrem směrem na Háje, kde prý chtěly koupit nějakou zlatou rybičku nebo co.Nechtěl jsem ji tak moc vyplašit a také jsem nechtěl dát najevo, že je tak snadné mě "sbalit", takže jsem se nakonec rozloučil a vystoupil o něco dřív. Tuším, že ještě tentýž večer mi přišla SMSka s poděkováním atd., atd. - však to znáte :-). No, a pak už Lenka rozproudila družné hovory na Skype a SMS. Nakonec jsem spojil užitečné s příjemným. Měl jsem nějaké jednání v Brně a tak jsem si vzal den volno, abych Lence oplatil její návštěvu v Praze. Já jsem hrozně rád, že Lenka je taková a že naše láska s Božím požehnáním roste a zraje.

Na jejich webu si pak můžete ještě přečíst teologické komentáře k oběma verzím seznámení. Co mne však ještě mezi mnoha dalšími články z jejich už manželského života zaujalo, je Honzův postřeh po svatbě:

 

Měsíc po svatbě

Je to teprve, nebo snad mám říct, už, měsíc od chvíle, kdy jsme si s Lenkou slíbili lásku, úctu a věrnost, .... Nechci upadnout do nějakého naivně nostalgického vzpomínání. Nejspíš nebudeme s Lenkou dělat ani žádnou oslavu měsíčního výročí – to by totiž nebylo výročí, ale výměsící a to je blbost :-). Vybral jsem si tento termín spíše jako důvod k napsání článku, ve kterém bych rád vydal srozumitelně a snad vkusně malé svědectví.Dříve jsem si myslel, že když člověk prochází určitými životními obdobími nebo dělá nějaký životní krok, tak se něco zásadním způsobem změní. Když se nic nezměnilo vstupem na střední školu, nic se mnou neudělala maturita a dokonce se takřka nic nezměnilo ani mými osmnáctými narozeninami (snad kromě trestní odpovědnosti a možnosti konečně řídit auto), tak jsem se myšlenek na „velké“ změny vzdal. Asi čekáte, že teď řeknu, že svatbou se mi převrátil život naruby. Ne, ne! :-) Dál spolu s Lenkou prožíváme náš partnerský vztah, nadále se učíme milovat jeden druhého, nadále se učíme myslet ve formátu MY, prostě dál plujeme v krásných vodách vztahu ženy a muže. Přesto bych se rád zmínil o jedné věci, která spolu s přijetím svátosti manželství do mého – a jak o tom spolu mluvíme, tak i do Lenčina – života vstoupila. Není to asi nic objevného, ani neznámého. Je to pokoj! Je to zvláštní a trvalý pokoj v srdci. Nedá se říct, že bych dříve v sobě pokoj neměl. Ani se nejedná o jakousi úlevu po všem předsvatebním vypětí. Je to pokoj spojený s radostí a naplněním. Nerad bych, aby to vypadalo nějak rituálně, emotivně nebo snad dokonce magicky, ale jsem přesvědčen, že je to důsledek Boží milosti, která nám oběma byla dána ve svátosti manželství. Je to velmi cenný dar. Myslím, že ten pokoj dává Bůh ve všech svátostech a často i jinými cestami, ale ne vždy je člověk schopen ho přijmout nebo postřehnout. Takže jsem opravdu rád, že nám byl s Lenkou dán.

Nemyslím si, že nás už teď nepotkají žádné problémy nebo že se budeme už pořád jen usmívat jako telátka, ale jsem si jist, že z tohoto velkého daru budeme moct čerpat sílu a jistotu, že slib, který jsme si s Lenkou dali je stále platný a že je možné mu s Boží pomocí dostát. Považuji manželství za nádhernou věc a opravdu se těším na čas, který budeme moci spolu s Lenkou na tomto světě prožít. Bohu díky!


Modlitba za rodiny (z jejich webu)
Bože, Tys posvětil rodinu, když se Tvůj jednorozený Syn narodil a vyrůstal uprostřed nazaretské rodiny. Děkujeme Ti za naše rodiny, v nichž můžeme poznávat, jak nás miluješ. Učiň, aby láska, posílená svátostí manželství, byla silnější než každá slabost a každá zkouška, kterými někdy naše rodiny procházejí.
Ať se v našich rodinách žije podle evangelia a předává poklad víry dalším generacím. Dej, aby z našich rodin vycházeli noví dělníci na Tvou žeň, kteří budou hlásat světu radostnou zvěst a posvěcovat ho modlitbou a svátostmi. A těm, které jsi již povolal ke službě, uděl vytrvalost a horlivost v povolání. Svěřujeme Ti tyto prosby na přímluvu Panny Marie, Tvé věrné služebnice a Matky Tvého Syna. Amen.

Malé PS: na textu svatebního oznámení byla tato citace: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1, 27). - Mše svatá se svatebním obřadem začínala ve 13:27 (1:27 p.m.)

Myslím, že jim smysl pro humor i hloubku Boží lásky nebude chybět nikdy, začali moc dobře, kéž tak i pokračují! A kéž se odváží jít podobnou cestou i další páry.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Sdílet

Komentáře

Relia Byla jsem jim na svatbě...na Petrově a bylo to moc hezké!!!

Ester-Michael dvě zajímavě odlišné verze stejného příběhu:-D

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio