Palubní deník 1.A (-dventní neděle)

Kolik se našlo mezi čtenáři minulého adventního příspěvku GPS na cestu Adventem skutečných hledačů Boha?! Kdo si vzal mapu a batoh a vydal se do terénu Božího poselství pro člověka?

Nebudu příliš idealistická, ale věřím, že někdo to alespoň zkusilJ Nečekám, že se hned první týden podaří všechno na jedničku (já k takovému vytrvalému „putování“ potřebovala víc než jeden rok). O to ani nejde: jde daleko o víc! Jde o nalezení studny, o napití se její živé vody – a pak, až se znovu dostaví palčivá žízeň, už budeš znát cestu! Aby se ta žízeň dostavovala často – to záleží na tvém způsobu života, modlitby… Duch svatý má své cesty, pokud mu je příliš nezastavíš barikádami (doplň si sám/a, co by to tak mohlo být).

 

Po zveřejnění GPS mi napsala jedna kamarádka:

... ale jinak je to dobré, jen bych čekala něco trošku víc difficul, i když samozřejmě, jestli se to vezme opravdově, rozjímat liturgické texty není nic snadného...ale stejně jsem myslela, že vymyslíš větší záludnost....
Copak by mi asi napsala dnes? Ještě je to stále tak „easy“? Copak Bůh (křesťanský) chce po nás nějaké super výkony? Nechce oběti, posty, speciální akrobacii, odříkávání neskutečně dlouhých modliteb…má jednoduchou cestu: následovat jeho Syna, který už vše pro nás uskutečnil. Následovat ho = poznat ho: jeho hlas, tvář, slova, způsoby chování, rozhodování a milování Otce i druhých (tak jak je to pro nás na této zemi možné – v nebi pak tahle „stopovaná“ bude mít přímo božské zakončení!). Jde o poznání osobní, nejen podle toho, co si kde vyslechneš a přečteš. Tedy nejen znalosti, ale zkušenost, setkání a pak věrnost.

 

Pokud patříš mezi ty, kdo už prvním levelem kráčí pevněji, tak otoč na druhou lekci. Tedy spíše klikni už na rok starý příspěvek v této rubrice, který mi však přijde stále aktuální: Očista srdce aneb mystický Advent. Ovšem úkoly první lekce stále platí i pro ty nejpokročilejší!

 

A abych jen „nekázala“ a sama se přitom neflákala, rozhodla jsem se každý den, kdy budu u internetu, do mého „status“ vepsat jednu větu či modlitbu z mé meditace nad evangeliem či prvním čtením toho kterého dne. Všimla jsem si pak, že i u jiných mých přátel občas došlo k podobnému (nemyslím si, že bych byla příčinou – prostě Duch vane se svou inspirací) a bylo mi velkým potěšením odhalovat, co oslovilo druhé, čím a jak žijí a někdy se mi to i připomnělo v modlitbě.

 

Tedy zde můj palubní deník – velmi telegraficky:

 

Neděle: Jsme dílo tvých rukou. On (Ježíš) vám bude oporou až do konce.Věrný je Bůh, který povolal do společenství. A proto „bdi mé srdce“, ať se od takového Boha nikdy neodloučím!

Pondělí: Choďme v Hospodinově světle. Já přijdu a uzdravím. Pane, já ti věřím silou celého mého já.

Úterý: Vlk bude pobývat s beránkem, moudrost Páně naplní zemi. Pane nebe a země, ukryl jsi tyto věci učeným a moudrým. Otče, učiň mne maličkou, abych viděla a slyšela tvého Syna.

Středa: Bůh v kterého věříme, rozmnoží to málo, které mu dáváme. Z darovaného učiní bohatou hostinu. Co si nechávám pro sebe, aby shnilo?

Čtvrtek: Pán je má skála, v něho doufám. Na skále jeho slova stavím můj život.

Pátek: Věříš, že to pro tebe mohu udělat? Staň se ti, jak věříš! (Pán nám nedá, co žádáme, ale co věříme. ct. Tekla Merlo)

Sobota: Ježíš se rozhlédl po lidech okolo sebe a bylo mu jich líto. Jaký to byl pohled? Kdo si všiml Ježíšovy tváře? Ježíši, uč mne dívat se milosrdně na ty, kdo jsou okolo mne. Zadarmo jsem dostala, zadarmo mám dávat dál.