Co očekáváš od Vánoc, to taky dostaneš – to není žádná slavná věta a ani citát nějakého světce, to je má teorie, která vychází ze zkušenosti.

A protože nikdy není pozdě, kladu tuto otázku i tobě, kdo ještě brouzdáš po Signálech.

Byla to i otázka, kterou jsme položily při natáčení Vox populi (z latiny: hlas lidu) obyvatelům Říma. Viz v závěru odkaz na fotoalbum s popisky i link ke stažení audia.

Otázka, která umožňovala jakoukoliv odpověď – podle toho, kdo co od Vánoc očekává. Takže od širokého spektra dárků, setkání rodiny, vycházky ven, příležitosti k práci, ztišení, pohody, radosti až po odpovědi typu: peníze, hodně peněz v kšeftu, nic nečekám, nemyslím na to, Vánoce neslavím, Vánoce odmítám, zmoudření politiků (mysleli tím ty italské) a méně stávek.

Zvláštní, že asi nejhezčí odpověď jsme vyslechly hned na začátku od jednoho muslima, který vyjádřil touhu po jednotě mezi lidmi a uznání víry druhých. A pak také od jedné mladé dívky a v druhé skupině i od „klučiny“, že si nepřejí nic konkrétního, protože to podstatné už mají: rodiče, sourozence, přátele, domov. Jinak přání míru, dostatku pro všechny, konec válek apod. taková vlastně taky nechyběla. Některé další odpovědi najdeš pod fotkami.

Výsledný „produkt“ jsme sestříhaly, vyčistily, poskládaly a minulý pátek při nešporách, které vždy „animuje“ jedna z nás, pustily na místo přímluv v breviáři. Místo oficiálně formulovaných proseb zazněl živý hlas "lidí dneška"…

Byla to síla. Některé starší sestry nebyly ani schopné pokračovat pak v otčenáši, protože byly dojaté sílou výpovědi, víry i beznaděje či ztráty smyslu.

CO ČEKÁŠ OD VÁNOC TY?

Popravdě, je něco, co skutečně čekáš?

Je někdo, na koho čekáš?

Protože jsem tuto otázku položila už včera v jiném příspěvku, zde tři odpovědi:

  • Od Vánoc očekávám: chvíli ztišení u jesliček, naději a radost, že všechno co dělám, má nějaký smysl, že je to nějak v Boží režii. Požehnání pro nastávající nový rok.
  • Vlastně nevím....nevím co čekám od Vánoc.
  • Žádná moc pořádná odpověď mě nenapadá… samozřejmě počítám o Vánocích s tím, že se Pán narodí konkrétně přímo do mého srdce a to i přesto, že má adventní příprava měla do stoprocentnosti daleko. Ale se snad nepřepočítám, když budu doufat, že právě Jeho příchod mě zas trochu "povytáhne" výš.

Dodám ještě smsku od mé maminky (netušila jsem, že čte tak pozorně můj blog, má maminka „oficiálně“ v Boha nevěří, ale já si myslím, že občas si s Někým tam nahoře povídá): klid a mír, zdraví v rodině a abychom byli všichni spolu – aspoň v duchu.

A co čekám já? Sama jsem se dnes musela zamyslet, abych nenapsala nějaké „zbožné fráze“.

Mým velkým přáním rok co rok (a stále rostoucím) je, aby v té zvláštní noci promluvil do srdce lidí Bůh. Bůh, který ve své lásce a fantazii zvolil Marii, stáj v Betlémě, život obyčejného tesaře… Jak moc si přeji, aby si alespoň někdo našel chvilku ticha, kdy uslyší: Jsem s tebou. Přišel jsem i kvůli tobě. Kolikrát jsem probrouzdala vánoční noc - ještě jako nevěřící - a čekala, že přeci jen "něco/Někdo musí být". 

A přeji si ještě, aby každý z nás, kdo se považujeme za křesťana, o tomto dobrém a láskyplném Bohu s lidskou tváří, svědčil. To byl můj adventní úkol: modlit se a přijímat vše, co přijde, s tímto úmyslem. Nestalo se nic viditelného, přesto věřím, že kdesi, kdosi zaslechne pozvání…

Ke stažení audio: Vox popoli

Procházka natáčením na Termini a "studiová práce" v noviciátním sále: Foto