Vzpomínky na římské léto

Pravidelný čtenář „Z Andrejčina deníčku“ ví, že datum „dvacátého čtvrtého“ má jistý význam pro náš noviciát. Proto (o 2 dny dříve - mám volnější odpoledne) doplňuji další zprávu z našeho života.


Už jsi asi pochopil(a), že se nezmůžu na dlouhé sepisování deníkových záznamů (náš život je tak intenzivní, že bych potřebovala aspoň 8 hodin na popsání událostí jednoho týdne) – kdo by to také četl?! Zájemcům a zvědavcům doporučuji vstoupit a vyzkoušet si na vlastní kůžiJ.


Ostatním nabízím další fotoromán – jako další z kamínků z mozaiky našeho života. A protože za tvými okny (pravděpodobně) propadává sníh, zvu tě na terasu za ranních paprsků, do uliček v okolí našeho „kláštera“ za odpoledního slunce a do naší zahrady v okamžiku, kdy se již horko dne přehouplo do příjemného večerního stínu.

Chces-li se ještě chvíli procházet, klikni sem (tatáž „zahrádka“ na přelomu jara a léta) a nebo taky sem („zahrádka“ u našeho mateřince v Albě).