Římská pastorace mládeže

Zatímco chystám fotky a nějaké povídání o pouti římských vysokoškoláků do Assisi, vkládám jako první chod z této oblasti, zprávu o misiích mladých pro mladé. Fotky jsou z letošního roku, kdy jsme se účastnily jen „útržkovitě“, neboť nás pozvali až na poslední chvíli a náš program a fyzické síly nedovolily větší zapojení.

Poprvé jsme se podobné misie zúčastnily před 3 lety, na začátku našeho pobytu v Římě. Následující článek je zpracován podle rozhovoru s tehdejším hlavním organizátorem (to, co se od letoška výrazně odlišuje uvádím v závorkách). Ikdyž je tedy rozhovor staršího data, misie, tak jak probíhaly a jak bylo hledáno, aby promlouvaly co nejkonkrétněji a nejúčinněji, jejich způsob přípravy a pokračování po celý rok, má co do sebe.

Co vy na to? Máte někdo z čtenářů podobnou zkušenost (myslím teď třeba na Hradečáky) a nebo chuť se příště přidat, až něco podobného bude i v u vás?

 

Mladí mladým - misijní týden pro Řím (30. září – 9. října 2005)

Návštěvy škol, nemocnic, evangelizace na ulicích, distribuce Písma a obrázků s portrétem a modlitbou Jana Pavla II., celodenní adorace (8-24h) v šesti kostelích Říma, stan setkávání, konzerty, katecheze, 7 dní, skoro 300 misionářů, známé osobnosti, ale především v centru všeho Eucharistie a mladý člověk.

Tato náročná misie by se nezrodila, nebýt již několika předchozích iniciativ. V jubilejním roce 2000 se každý čtvrtek večer začala scházet mládež v kostele Santa Agnese in Agone. Tento kostel se nachází na nám. Navona, tedy na místě, které je neustále plné turistů i mládeže a to až do pozdních nočních hodin. Od tohoto roku i dveře kostela zůstávají otevřené dlouho do noci. V kostele probíhají mládeží animované nešpory, růženec, mše svatá a pak adorace až do půlnoci. Iniciativa patří jen mladým: skupině seminaristů římského semináře a mladým členům z různých hnutí - to vše organizováno pod záštitou římského vikariátu – sekce pro pastoraci mládeže. Kněží se od začátku věnovali pouze rozhovorům a zpovědím.

Jednou z hlavních myšlenek bylo přivézt a navyknout mladé modlitbě, ukázat, že dveře kostela, dveře Církve, jsou otevřené kdykoliv a pro kohokoliv. Don Giovanni Biallo, rektor semináře a jeden z organizátorů, říká: „Nečekáme, že mládež přijde tam, kam chceme my, ale jdeme tam, kde žije ona,“ a dodává „snažíme se být otevřeni pro všechny jejich otázky, pro všechno, čím mladí žijí“.

Druhým předvojem dnešní misie byl rok 2003, kdy se uskutečnila misie na periferii Říma, v místech, kde se mládež setkává s násilím, drogami a promiskuitou. Na této misii se podíleli pouze seminaristé, kteří byli pozváni zástupci některých farností. Ráno navštěvovali školy, odpoledne se na ulicích snažili vejít do dialogu s mladými a večer se v kostele konala různá představení, koncerty a samozřejmě adorace. Tato misie se setkala s ohlasem, jak mezi aktéry, tak těmi, kterým byla určena.

„Základnou“ nynější misie je vedle římského semináře především Škola evangelizace, která probíhá při římském vikariátu v rámci Diecézní služby pro pastoraci mladých po celý rok. Její účastníci tvoří základ skupiny misionářů. Záměrem je připravit mladé pro nový způsob evangelizace. Vedle základů víry „se probírá“ také vše, co se týká života mladých – film, new age, citový život atd.

V roce 2004 se poprvé uskutečnila misie přímo v centru Říma. Za místo setkávání bylo určeno nám. Navona, právě pro už existující tradici čtvrtečních adorací (ovšem ozývají se hlasy přesunout centrum dění na Piazza del Popolo, kde se soustředí především římská mládež-letos se však opět konalo na nám. Navona). Program: dopoledne návštěvy škol a nemocnic v centru, odpoledne misie v ulicích a večer konzerty a další vystoupení, každý den mše svaté a celodenní adorace až do půlnoci.

Letošní misie zachovala původní strukturu, ale šla i v mnohém dál. Novinkou jsou večerní katecheze na témata, která oslovují mladé. Na tyto katecheze byli osloveni osobnosti, které mají vztah k mládeži a jsou schopni ji oslovit. Další novinkou je „stan setkávání“ na nám. Navona, kde po celý týden byli k dispozici do misií angažovaní mladí, řádové sestry i mladé manželské páry, kněží a seminaristé k modlitbě a k předání informací o probíhajícím programu i o následných aktivitách různých společenství atd. Zde se také - jako i na dalších místech - podával chleba s nutelou (to už letos nebylo), vprostřed stanu byl stolek s otevřeným Písmem a v košíku na lístkách citáty z něj. Ve stanu měla svou minidílnu i písařka ikon (ani tu jsem nezahlédla). Letos však přibyl právě náš stan sv. Pavla: ikony naší sestry Teresy o jeho životě. Velmi pozitivně (v roce 2005!) působila spolupráce mezi laiky a zasvěcenými, mezi zástupci tolika hnutí a řádů – žádná rivalita, ale spolupráce. Naopak ještě citelněji chyběli zástupci farností (opět podle info mých přátel – mládež se z odumírajících farností stahuje a soustředí se kolem různých hnutí, kde má možnost zažívat společenství a být doprovázena v duchovním životě). Novinkou bylo také zapojení dalších kostelů do misijního programu – nejen pro adorace, ale i jako místa slavení mší svatých, zvl.ve dnech nějak specificky spjatých s těmito kostely (ovšem nevím, že by letos pokračovala adorace i na jiných místech než jen na nám. Navona). Letos tak, jak jsem to viděla zdálky: byla osloveny některá nová hnutí a nebo se pouze jen ona zapojila, bohužel spíš ke škodě věci tam, kde chyběl řád a jasná myšlenka a vše vznikalo jen z nadšeného vanutí D(?)ucha.

Misie trvala týden, ale misionáři se sešli už o tři dny dříve v prostorách římského semináře na Lateránu. A to nejen z organizačních důvodů, ale aby se společně modlili za sebe navzájem a za nadcházející dny. A také, aby se ještě více ponořili do ducha misie a ducha služby. Každý den se společně účastnili mše svaté a dalších modliteb, ale také meditací na témata: např. Běda mi, kdybych se styděl za evangelium. Kromě toho měli i dostatek času na vzájemné poznání se navzájem. „Bratrství“, které mezi nimi vzniklo, bylo viditelné pak i v čase misie, často i v krizových dešťových situacích. Na závěr těchto přípravných dnů byli misionáři při večerní bohoslužbě vysláni, když jim předtím byly předány tři znamení: křestní voda, kříž a tričko s logem Gesú al centro každý rok mají jinou barvu, postupně si začínám skládat kolekci i jáJ).

Dopolední program byl věnován návštěvám již předem oslovených středních škol: církevních i státních. Misionáři navštívili třicet škol, v každé cca deset tříd, oslovili tak na 6 tisíc studentů. Pro téma hodinového dialogu letos zvolili reflexi vztahu Jana Pavla II. a mládeže. Misionáři nejen povídali, ale také vyzývali studenty k vlastním vzpomínkám, názorům, dotazům. (Na rok 2006 se plánuje navštívit i školy základní a univerzity – netuším, zda se touto cestou vydali).

Odpoledne pokračovalo návštěvami nemocnic, opět s důrazem na místa, kde jsou zvláště mladí pacienti. Na ulici pokračovaly dvojice misionářů ve snaze vejít do dialogu, třeba i skrze nabídnutí chleba s nutelou, obrázků Jana Pavla II., a přitom zvát na večerní program. (O tom letos také nic nevím.)

Večerní programy začínaly až po 21h, častěji ještě později, což je běžný čas pro večerní zábavu mladých Římanů. Účast na večerních programech závisela na programu a letos také velmi na počasí. „Diváky“ tvořily skupiny mládeže ve věku od 14ti let více a často také turisti, opět včetně mládeže. Část programu byla někdy i v jiných jazycích, zvláště písně a modlitby, i misionáři byli posílání na nejvíce turisticky navštěvovaná místa podle toho, nakolik uměli cizí jazyky (letos vládla španělština a angličtina – ale jen na hlavním pódiu).

Součástí večerních programů bylo procesí s misijním křížem, půlnoční eucharistická procesí, křížová cesta a příležitost ke zpovědi v prostoru nám. Navona. O programu v roce 2005 bylo řečeno, že byl opravdu velmi nabitý, návrh do dalších let: není nutné, aby každý den se konal koncert. Je lepší energii a zřejmě i peníze investovat jinde. (Nevím… změnili se lidé, kteří stáli za organizací a tak asi sami musí dospět k vlastním názorům, jak pokračovat dál.)

Závěrečnou nedělní mší misie nekončí. Následuje celoroční program, který nemá za úkol přinášet něco nového, ale prohloubit to, co bylo započato. Pokračují také čtvrteční adorace a Misijní škola.

Zůstává rovněž snaha oslovit více farnosti a mládež v nich. Dalším přáním je podobné misie konat na periferii, ve školách, ... i během roku. Pořádat misionářské poutě mladých. Při závěrečném hodnocení, kde mohl každý sdělit svou zkušenost i vize do budoucnosti, ozvalo se také volání po zapojení více médií do misie, od rádia, filmových setkání až po internet (paradoxně, když jsem hledala program letošního roku, objevil se mi ten z roku 2006L).

O důkladné přípravě o stránce organizační svědčila i vlastní modlitba a hymna, která setkání provázela, velký zpěvník a kníha modliteb, trička pro misionáře a plakáty, které bylo možné vidět v blízkosti míst, kde probíhal program nebo adorace. Misii (tu v roce 2005) doprovázela také výstava fotografií Jana Pavla II. doprovázená výběrem z jeho myšlenek.

Do svého deníčku jsem si tenkrát poznačila: „Podle italského stylu vše mělo zpoždění, přesuny na poslední chvíli atd. Ale jinak fakt dost dobrý!“. Letos mi zůstal trochu rozpačitější dojem. Možná, že jsem očekávala ještě více, možná jen proto, že tentokrát jsme nebyly tak úplně „in“. Snad až se po prázdninách vrátím do Říma dokončit svou noviciátní formaci, naskytne se opět příležitost vidět, kudy se misie mladých mladým vydaly v roce 2009.

Ale i tak: spojit zkušenosti, síly a nápady a vyjít vstříc těm, kteří do kostela nikdy nevejdou… to vůbec není k zahození. Mám pocit, že Ježíš nás něčím podobným i „zaúkoloval“ už před 2000 lety!

 

 

Foto z našeho stanu sv. Pavla z roku 2008 (vice zde)