Jobel Teatro

Ponořme se spolu, alespoň virtuálně, do krásy. Zavři oči, ve fantazii se přenes do matně osvíceného prostoru... oči pomalu otevírej, ale opatrně jakoby to byla křídla motýlů, neboť všude kolem tebe začíná klíčit život… Světlo, tma, slovo, zvuk, buben, dřívka, salto, bílá tvář, zpěv, filmová projekce, náhlý kužel světla, žongléři a chodci na chůdách, tanec, rej barev, černošský zpěvák, nádhera kostýmu, výkřik a ticho… harmonie, poezie, život, výpověď… úcta před dílem Stvořitele.

Nemá smysl, abych popisovala jednotlivé inscenace Divadla Jobel, které jsem potkala na svém putování Římem (i tak já viděla jen dvě představení a jen podle titulů na webu by stálo za to vidět skoro vše). O divadle se dá psát jen historie, teorie nebo kritika. Uchopit ho nelze, fotka ani film nestačí. S poslední oponou končí i to, co ještě před chvílí vtahovalo do jiného světa ty, kdo se nechali pozvat. I tak se pokusím aspoň trochu předat radost, která mne nedávno naplnila.

Za časů mých studií jsem měla sen dělat divadlo, které ukáže krásu, které nebude syrové a vulgární (ale ani sladké a naivní!). Zdálo se mi, že můj sen patří do doby barokní. Vím, že tomu tak není, jsou lidičky, kteří se dali dohromady alespoň na jednu inscenaci a nebo i založili soubor (a co znám aspoň já, vím, že bojují s financemi a musí si shánět i „práci vedle“).

A najednou potkávám svůj sen v Itálii. Jmenuje se Divadlo Jobel a v jeho základech stojí projekt „Divadlo a spiritualita“. Už jen název Jobel odkazuje ke zvuku šofaru, jenž oznamuje rok naděje, spravedlnosti a smíření lidu. Divadelní jazyk má být jeho obdobou, má spojovat všechny lidi.

Divadelní jazyk, jenž zahrnuje vyprávění, biomechaniku, inspiraci orientálními uměleckými postupy, tanec, propojení s filmem…), který čerpá svá témata ze světové literatury, z Písma, divadelní klasiky, ale i ze současného stavu světa. A pokaždé je důraz kladen na poselství, které (křesťanské, etické či sociální) promlouvá k lidem obyčejným i vzdělaným, k dětem ve školách i synodálním otcům (na závěr biskupské synody hráli právě Stvoření). Cestuje po Itálii i Evropě, hraje na náměstích, v kostelech, školách, klášterech, v zahradách i ve věznicích.

Současný soubor vznikl a usídlil se ve vlastním prostoru (Centro Jobel v Sabinských vršcích za Římem – otevřené pro všechny) v roce 2000, ale kořeny má ve „tvůrčí vášni“ jeho režiséra Lorenza Cognattia inscenacích a divadelních laboratořích od roku 1984. Na jejich webovkách je toho dost, ráda to přeložím pro ty, co to opravdu zajímá (a počkají si, až budu mít víc volnějšího času). Kromě italštiny jsou schopní domlouvat se anglicky, španělsky a prý i francouzsky. Všimla jsem si, že jejich soubor je opravdu národnostně pestrý.

Povídala jsem si s produkčním a toto PROFESIONÁLNI DIVADLO nabízí všem, kdo mají 17-30 let možnost spolupráce ve všech oblastech divadla (dobrovolníkům, amatérům i profíkům), včetně umělecké formace. HLEDÁ také SOUBORY ZE ZAHRANIČÍ KE SPOLUPRÁCI – k nějakému společnému projektu. Nabízí své zázemí a „pomoc“. Možná je to výzva i pro tebe a nebo úkol říci o tom některému tvému známému…

Jobel, to jsou i profíci, ale především to jsou lidé velmi pokorní a plní modlitby: naslouchají Boží inspiraci a otázkám a bolestem světa kolem sebe.

 

dalsi foto

 

 

 

Velkou inspirací jim byl Jan Pavel II. a proto i já zakončuji několika citacemi z jeho Listu umělcům, „těm, kteří se zanícenou odevzdaností hledají nová „zjevení“ krásy, aby z nich uměleckou tvorbou učinili dar světu“. Napsán byl 4. dubna 1999, o slavnosti Zmrtvýchvstání.

Umělecké povolání ve službě krásy
Když Bůh zjistil, že to, co stvořil, je dobré, viděl také, že je to krásné. Vztah mezi dobrým a krásným vzbuzuje podnětné úvahy. Krása je v jistém smyslu viditelným výrazem dobra, jako je dobro metafyzickou podmínkou krásy. … Právě životem a konáním utváří člověk svůj vztah k bytí, k pravdě a dobru. Umělec žije v osobitém vztahu ke kráse. Lze doopravdy říci, že krása je povolání, kterého se umělci dostává od Stvořitele spolu s darem „uměleckého nadání“. I tento talent musí jistě – v logice evangelijního podobenství o hřivnách – (srov. Mt 25, 14-30) přinášet plody. Zde se dotýkáme něčeho zcela zásadního. Kdo v sobě pocítí onu božskou jiskru, jíž je umělecké povolání – básníka, spisovatele, malíře, sochaře, architekta, hudebníka, herce... – pocítí zároveň povinnost nepromrhat tento talent, ale rozvíjet jej, aby jej mohl dát do služeb bližnímu a celému lidstvu.

 

Umění tváří v tvář tajemství vtěleného Slova
Starý zákon výslovně zakazuje zobrazovat neviditelného a nevýslovného Boha pomocí „tesané nebo lité sochy“ (Dt 27, 15), protože Bůh přesahuje každé hmotné zobrazení: „Jsem, který jsem.“ (Ex 3, 14) V tajemství vtělení se však sám Boží Syn učinil viditelným: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy“ (Gal 4, 4). Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu a tajemství vtělení se tak stalo „středem, na který je třeba se odvolávat, abychom mohli pochopit záhadu lidské existence, stvořeného světa a samého Boha“. Toto základní zjevení „Boha – tajemství“ se pro křesťany stalo povzbuzením a výzvou i na rovině umělecké tvorby. Zde má svůj původ rozkvět krásy, který odsud, z tajemství vtělení, čerpal svou mízu. Vždyť Syn Boží tím, že se stal člověkem, vnesl do dějin lidstva veškeré evangelijní bohatství pravdy a dobra, a skrze ni odhalil i nový rozměr krásy: evangelijní poselství je jí plné až po okraj.

 

Plodné spojenectví evangelia a umě
Každá skutečná forma umění je svým způsobem přístupovou cestou k hlubší skutečnosti člověka i světa. Umění jako takové představuje hodnotný přístup k horizontu víry, v němž události života nacházejí své završené vysvětlení. Právě proto evangelijní plnost pravdy nemohla nevzbudit již od počátku zájem umělců, kteří jsou svou přirozeností vnímaví ke všemu, čím se projevuje vnitřní krása skutečnosti.

Výzva k umělcům
Tímto Listem se obracím k Vám, umělcům celého světa, abych Vás ujistil o své úctě a přispěl k navázání plodnější spolupráce mezi uměním a církví. Vybízím Vás, abyste znovu objevili hloubku duchovní a náboženské dimenze, která v každém čase charakterizovala umění v jeho nejvznešenějších výrazových formách. Právě z této perspektivy apeluji na Vás, umělce psaného i mluveného slova, divadla i hudby, výtvarných umění a nejmodernějších komunikačních technologií. Zvláště se obracím na Vás, umělce křesťanské: každému bych rád připomněl, že spojenectví, jež je od počátku mezi evangeliem a uměním, vyzývá vedle funkčních požadavků i k pronikání tajemství vtěleného Boha a zároveň i tajemství člověka za pomoci tvořivé intuice.

Kontakty

[email protected] nebo [email protected] (tady se můžete odkázat i na novicku od Paoline da Praga)

www.jobelteatro.it

Zaznam ze zkousky