Slyšet Slovo… následovat Krista

Dnes naposledy (?) se vracím k události Bible dnem i nocí (Bibbia giorno e notte). Už jsem informovala o průběhu, podala některá statistická čísla a také doplnila mou osobní reflexi – reflexi toho, kdo „pouze“ naslouchal. Dnes mám to potěšení J představit ti někoho, kdo se osobně do četby zapojil. Je to naše (paulínská) kamarádka Veronica.

Veronica (25 let) pochází z menšího města blízko severoitalského Como (vzdušnou čarou to má od domu stejně tak daleko do Českých Budějovic jako do Říma). Trošku jsem ji poznala během velikonočního setkání mládeže v naší komunitě a také během dvou večerů, které nyní s námi strávila. ÚPLNÉ NORMÁLNÍ FAJN HOLKA.

O své rodině mluví vždy pěkně, její mladší sestru Maddalenu jsme rovněž poznaly o Velikonocích (hezká věc, že jako sestry mají společnou mailovou adresu!). Baví ji četba, filmy, poznávání nových měst a poutních míst a potkávat se s přáteli blízkými i těmi vzdálenějšími (díky internetu, začala také se svým blogem). Ve farnosti je animátorkou a věnuje se katechezi středoškoláků. Ve svém „volném čase“ ještě s dalšími přáteli připravují různá modlitební, poznávací i zábavná setkání pro mládež.

Vystudovala literaturu a nyní ještě pokračuje ve studiu mediálních věd, zároveň už pracuje jako knihovnice ve vedlejším městečku, zde se věnuje především dětem, kterým se snaží předat „vášeň k četbě“ (vyprávěla mi, že často koná různé čtecí setkáníJ, sama cestou do Říma přečetla pěkně tlustou knihu, cestou domů na ni čekala další), organizuje různé kulturní akce jako zájezdy do divadla a jazykové kurzy (přislíbila mi, že brzy i kurz češtiny, už se naučila dvě slova).

Proč tohle všechno píšu, jako kdybych jí snad sháněla manžela? Protože ti snad takto přijde podobná tobě, není to borka z arcibiskupské nástěnky či z módního časáku, ale holka, která žije svou víru a vůbec celý život naplno a zodpovědně (což nevylučuje něco jako pokapání tající zmrzlinou, kterou jsme si na závěr biblického dobrodružství daly!).

Cestou na zmrzlinu jsem se jí ptala, jak k tomu došlo, že se až z Coma rozhodla dorazit do Říma kvůli několika málo minutám četby?
Její maminka, když na konci června ve Famiglia Cristiana (něco jako Katolický týdeník na vyšší úrovni a s podstatně širším záběrem) objevila malou zprávu, že se v říjnu bude konat „Bibbia giorno e notte“, hned pochopila, že to je asi „něco“, co Veronicu může zajímat. To byla prostě výzva! Na konci prázdnin na internetu začalo přihlašování. Veronica si záměrně vybrala úryvek, který pak četla (viz rozhovor). Pak měla dost času na přípravu: nejen technickou, ale především duchovní.

V samotné bazilice to probíhalo takto: musela dorazit o dvě hodiny dříve, ověřili si její totožnost, podepsala formuláře pro TV, byla vyfotografována a musela na zkoušku přečíst začátek (divila se, když jsme se ptala, zda jí třeba proplatili cestovné). A pak už čekala, až dojde na její úryvek (Lk 9,28-62) s číslem: 960, předpokládaný čas 14:35 – 14:42. Po přečtení si vzala své věci a sedla si mezi další posluchače přítomné v bazilice. Postřehla jsem, jak se k ní naklonila jedna postarší žena a poděkovala jí… Druhý den ráno sedla na vlak a vrátila se domů.

Měla jsem v záměru na Veronice vyzvídat více, ale pak mi ji „ukradla“ sestra Eleonora, která dostala stejný nápad natočit s ní rozhovor. Tím mi ulehčila práci s italštinouJ. Zde jeho překlad.

Sr. Eleonora: Veronico, s mnoha dalšími lektory ses zúčastnila četby Bible. Jak bys popsala svou zkušenost?

Veronica: Jedním slovem bych řekla „následování Krista, těch slov by bylo hodně, ale toto slovo mne napadá jako první.

E.: To je docela dost náročné „slovo“?!

V.: Ano, ale myslím si, že jsme přeci všichni voláni k „velkým věcem“, ne? Tedy jako křesťané se nemůžeme omezit jen na pokukování z dálky a nebo předstírat, že jsme dobří křesťané tak jak jsme. Máme se snažit žít křesťansky – a prvním krokem je následovat Krista.

E.: Jak jsi prožila fakt, že jsi před tolika lidmi četla Slovo a zároveň jsi věděla, že tě v TV sleduje mnoho dalších?

V.: Jasně, že to byl okamžik velmi emocionální, s tím jsem počítala. Což však bylo ještě zajímavější, byla možnost připravit se předem nad Slovem, které jsem si vybrala. Slovo, které mi pokaždé, když je znovu čteno, přináší něco nového, něco navíc. - Když jsem dnes odpoledne toto Slovo četla, srdce mi bušilo tak jako takJ)

E.: Proč ses rozhodla stát se jedním ze skoro 1200 čtenářů?

V.: Je mnoho důvodů. Prvním je sám fakt, že šlo o iniciativu natolik originální a zároveň hlubokou a s možností, že čtené Slovo je předáváno i těmi kteří by to za jiných okolností neučinili. Tedy to byla příležitost, kterou jsem nemohla nechat být jen tak! …Co bylo krásné, že se zapojilo velké množství mladých lidí. A pak: číst, to jsem vnímala jako něco „mého“! Číst – to je jeden z mých způsobů, jak následovat Krista.

E.: A tak jsi přijela až z Coma! Zítra ráno se vracíš, co si v nitru odvážíš s sebou?

V.: Prožitou zkušenost a Slovo, které jsem mohla vyslovit. A také to, které jsem je mohla slyšet čtené od ostatních. - To však není všechno. Nesu sebou také to, že jsem mohla svou zkušenost sdílet s dalšími osobami, které mi jsou blízké.

E.: Můžeš říci, který biblický úryvek jsi četla?

V.: Četla jsem 9. kapitolu Lukášova evangelia, její druhou část: Proměnění na hoře Tábor, Uzdravení posedlého a část, kde někteří žádají, zda mohou následovat Krista.

E.: Proč sis zrovna vybrala zrovna tuto část evangelia?

V.: Kdo mě zná, dobře ví!!! Mám jedno životní heslo: „Mistře, je dobré být tu s tebou, postavíme tři stany.“ To je věta, kterou opakuji často, někdy příliš často, až mě někteří nemohou vystát. Ale pro mě znamená hodně: vidět Boží přítomnost ve všech krásných okamžicích.

E.: Nakonec, protože vím, že máš v Como, ale také po celé Itálii, mnoho přátel, co bys jim řekla o tvé zkušenosti – jaké „poselství“ jim chceš nechat?

V.: Mé poselství vychází z evangelia, které jsem dnes četla, když Ježíš říká: „Následuj mě!“ Každý ať toto uskutečňuje tak, jak je „veden shora“, Myslím si, že je to pro nás „příkaz“. Druhým „příkazem“, na který bychom neměli zapomínat, je návrat ke Slovu: děláme spousty krásných věcí a ty dělejme dál, ale navraťme se také k Bibli.

E.: Díky, Veronico.

V.: Díky i tobě.

Rozhovor v originálním znění najdeš na blogu mé spolusestry Eleonory „Bellanotizia“.

Několik veršů z úryvku, který Veronica četla z 9. kapitoly Lukášova evangelia (verše 28b-36, 57-62):

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. (...)
A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane, jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“