RADIOLAB: komunikace na plný pecky

V několika málo větách bych se s vámi ráda podělila o zážitky a poznatky minulého týdne, který se nesl ve znamení Radiolabu aneb „holisticko-zkušenostního formačního kurzu rádiového umění“ organizovaného našimi sestrami, Papežskou univerzitou Gregoriana a Radio Vaticana. Zní to děsně nadneseně, ale šlo ještě o víc!!!

 

 

Sešlo se 9 účastníků italských (kluci i holky) + my 4 novicky + don Roberto jako kněz, ale zároveň i jako účastník (maximum bylo 15 lidí) + sestra Lucia, která vše organizovala a animovala + naše maestra, která se účastnila dopoledních přednášek a pomáhala úplně se vším (a taky mne vozila autem k metru a od metra po té, co jsem si vymkla kotník) + sestra Eleonora, která zcela nečekaně radiovému kurzu přidala internetovou dimenzi a tak nás ostatní mohli sledovat na blogu + Sean (píše se s akcentem tak, aby se četlo Šón): osobnost, na kterou do konce života nezapomenu: je ředitelem anglické a italské sekce Radia Vatican, profesor na Gregoriáně a hostující po celém světě, pracoval pro 4 papeže, napsal knihu o Matce Tereze (ne na dálku, ale po zkušenosti v jejích leprosáriích), ….(zadejte si do vyhledavače celé jeho jméno Sean Patrick Lovett a zjistíte více:-): přes všechny tyhle funkce a totální časovou vytíženost se nám věnoval na maximum a vedl nás nejen k profesionalitě, ale především k poznání sebe sama.

 

Nutno dodat, že ve studiu nám pomáhal Henry a celá naše komunita, kde jsme spali, jedli a „hlaholili“, která nám dala zázemí, jídlo a modlitební podporu i pomoc s organizací.

 

 

Kdo umí trošku italsky, může si prohlédnout fotky s popisky, poslechnout vybrané práce a napsat třeba i komentář ZDE. Pro ostatní jen takto:

 

Program týdne

Neděle: příjezd účastníků a oťukávačka a různé seznamovací dynamiky, dobrá rada – vyspat se, pak už nebude čas.

 

Pondělí - Čtvrtek: ranní modlitba (ráno i večer součástí modlitby byla místo žalmu k meditaci jedna z moderních písní) - mše svatá (vždy s akcentem na určitou její část – v harmonii se zaměřením celého dne) - snídaně - dopolední kurz – oběd -  rychlý přesun do studia na Gregorianě - cestou a nebo tam či  v okolí práce na zadaném úkolu – nahrávání – přesun zpět k nám „do kláštera“ – verifika dne a zkušeností – večeře – různý program (zmrzlina, večer s filmem, svědectví účastníka z minulého roku, který letos s další účastnicí zajišťoval celé vysílání ze Sydney pro Italskou biskupskou konferenci, setkání s komunitou, adorace…) – večerní modlitba.

 

 

Pátek: dopoledne návštěva studií RAI (něco jako ČRo, ale daleko daleko větší, nakoukli jsme do rozhlasové i televizní části), odpoledne návštěva Radia Vatikán, jeho historie a přínos do dějin (nejstarší rádio na světě!), přímý vstup každého z nás v live vysílání Radia Vaticana v italštině (včetně nás novicek, jež jsme různě bojovaly s jazykem), rozhovor s moderátorkou o její cestě, na toto místo a o zkušenostech z mediální branže.

 

Sobota: rozdání „vysvědčení“, díky, závěrečné hodnocení, úklid a spánek.

 



Dopolední kurzy se zaměřili na to, jak vypadá správný komunikátor, jaké má vlastnosti a díky čemu je „oslovující“; jak je důležitá profesionalita, ale především úsměv a energie; jak důležitých je prvních 90 sekund; že nelze komunikovat to, co v sobě nemáš; jakou roli hraje naše tělo a emoce; dynamika práce ve skupině a různé role (autor, režisér, hudební režisér, speaker a interpreti); jedinečnost a charakteristika rádiového umění; forma různých radiových formátů (slogan, spot, vox populi, rozhovor…)… nemůžu napsat vše, prostě velmi užitečná smršť všeho, co jsme si vzápětí ověřovali v praxi a při poslechu zadaných úkolů opět uvědomovali, co chybělo a co fungovalo.

 

 

Odpolední praxe: 1.den jsme měli nejprve na 30 sekund přečíst vybraný úryvek z knihy a v dalších 30 sekundách z hlavy říci, čím mne oslovuje; 2. den jsme měli zapojit slovo, hudbu a zvuky do 30 sekundového spotu na hodnotu, která je v našem životě důležitá, 3. den jsme už pracovali ve skupinách a natáčeli vox populi a pak vybírali, co a kde použijeme + muzika; 4. den tytéž skupiny (už chápající, kdo jak pracuje a myslí) pracovaly na spotu na konkrétní téma (má skupina měla Mezinárodní den komunikace): rozdělili se role ve skupině, vymýšlel se text, hledala muzika a ruchy, zkoušelo se, jak to „hlasově zahrát“, to vše opět jen na 30 sekund.

 

Málo?! Slovy jsem skutečně nezachytila skoro nic. Sama ještě potřebuji čas na řádné zpracování. A pak praxe ukáže, zda zůstalo i něco z oné „profesionality“. Každopádně to stálo za to!

 

Anketní otázka na závěr: posloucháš rádio? A které? Jaké pořady se ti v něm líbí a co ti zcela chybí? Měl/a bys chuť jednou si to taky vyzkoušet?