UŽ JE TO ROK 

 

TAK... a překulil se mi rok, co jsem se poprve probudila v Italii. Tedy: bylo to na odpočivadle kousek za hranicemi s Rakouskem, ale už to byla Italie.

Podle vzpomínek na ty "osudné dny přechodu" se mi zdá, že to bylo teprve před měsícem. Dovolte mi jen letmo zavzpomínat...

V sobotu jsem šla ještě na mši k Jezulátku a k poslední české zpovědi (díky návštěvě o. Jendy Balíka v Římě jsem si mohla vychutnat zpověď ve vlastním jazyku téměř po roce, další mě čeká za 6 měsíců). Cestou od Jezulátka jsem pohladila očima celé panorama Hradčan, Petřína, břehy Vltavy, také ND zástupně za všechna divadla (zdá se mi, že česká kultura to zvládá i beze mne), školní uličku Karlovku a Klementinum, přešla Staromák plný italských turistů a naposledy se nadechla historie v Ungeltu. Pak ještě smažák u Kotvy (paní mi dala slevu 50 haleřů: vysvětlila jsem jí, že za pár hodin už nebudu v ČR  že to jsou poslední české peníze, které chci nějak smysluplně utratit:-)

Pak jsem v komunitě dobalila kufry, zašla do kaple za vše poděkovat a svěřit mé milé ségry do péče Nejvyššího, odepsat na poslední maily, že měním adresu a vyhlížela rodiče. Abych nezapomněla: nechala jsme ve svém postulantském pokoji malou ceduličku s uvítacím pozdravem pro další přírustek. Zda-li pak tam ještě je?! A také poslední překvápko pro sestry - samozřejmě děsně "spirituální", podle toho, že se mi nedostalo odezvy, předpokládám, že nepochopily zadaný úkol (měly rozbít kladivem šutry a najít krásný achátový vzor uvnitř) - asi jsem to měla napsat italsky:-) No, teď už bych to zvládla.

Pak už dorazila výprava ze severu (z rodného Liberce) alias mamka, ta'tka a ségra. Nějaká ta slzička ukápla (sestry byly dojaté a mamka samozřejmě taky). Pamatuji si, jak mi Rosanna s Judith mávaly a já natlačená mezi kufry jim pomalu mizela z dohledu se zvláštním pocitem: začíná nám rodinná dovolená, na jejímž konci však budu chybět - za to ségra bude mít v autě o dost místa navíc.

Mé putování směrem Řím a noviciát mělo totiž předehru v podobě dovolené s rodiči a se sestrou. Týden cestování po Itálii a pak - už zabydleni v mé římské domovské komunitě - ještě týden vejšlapů po Římě a okolí. Zpětně musím říci, že to bylo dost FAJN. Občas pěkná krize (nevydaných 50 euro v automatu na pumpě, zablokované auto v jednosměrce v kopci v Assisi, stávka MHD v Římě a my na zastávce po půlnoci bez potuchy, zda ještě něco přijede či ne...), ale užili jsme se spolu navzájem a také k poznávání bylo dost. (A když sestry viděly mou "živou rodinku", určitě si vydechly, že zůstanu právě já - ta nejtišší:-)))) 

Bylo by toho na vzpomínání dost, ale přede mnou je BUDOUCNOST. A tak  jdu ještě poděkovat do kaple za uplynulých 365 dní a vyprosit požehnání pro všechny, které jsem v tomto roce poznala a nebo zanechala na sever od Alp.

PS: Ta hra s čísly má i překvapivé zakončení. Od zítřka (což podle data je přesně ten den odjezdu z ČR) je to přesně 33 dnů do vigílie mých 33. narozenin! Tak se v kapli Pána zeptám, jak s těmi dny naložit, když už mi vnukl nápad pohrát si s číslíčky...

PS2: Milí čtenáři či čtenářko, jsem ráda, že jsem tě díky signálům mohla alespoň virtuálně poznat. Zůstat v ČR, asi by se to nestalo...