San Paolo alla Regola:
místo, kde po 2 roky v Římě bydlil a vyučoval

Vstupme společně do tohoto putování přímo slovy Písma:

Když jsme dorazili do Říma, dostal Pavel povolení, že může bydlet sám s vojákem, který ho hlídal. Za tři dni potom svolal si tamější židovské přední muže. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, já jsem neudělal nic proti izraelskému lidu ani proti zvykům přijatým od předků. Přesto však jsem byl z Jeruzaléma v poutech vydán do moci Římanům. Ti mě po výslechu chtěli propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. Když se však židé proti tomu stavěli, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych chtěl na svůj národ něco žalovat. Kvůli tomu jsem si přál, abych vás mohl uvidět a promluvit s vámi. Vždyť pro naději Izraele v Mesiáše nosím tenhle řetěz.“ Ale oni mu řekli: „My jsme nedostali o tobě žádnou zprávu z Judska, ani nepřišel nikdo z bratří, aby nás upozornil nebo pověděl o tobě něco špatného. Ale přece bychom se rádi od tebe dověděli, jakého jsi smýšlení; neboť o této sektě víme to, že se všude setkává s odporem.“ Dohodli s ním tedy určitý den a sešli se k němu do jeho bytu v počtu ještě hojnějším. On jim od rána do večera vykládal a dosvědčoval Boží království a snažil se je přesvědčit o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova Zákona a z Proroků. Jedni se dali jeho slovy přesvědčit, druzí však nevěřili. (…) Celá dvě léta zůstal pak ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli. Zcela otevřeně a bez překážek hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu.

To jsou poslední verše ze Skutků apoštolů (Sk 28, 16-24.30-31) a také poslední zprávy, které Lukáš zapsal o sv. Pavlovi – o jeho příchodu do Říma a apoštolském hlásání zde.

V těchto dnech mám tu „čest“ pobývat právě v místě, kde Pavel dostal povolení bydlet a kam se za ním scházeli židovští i „pohanští“ mužové; kde Pavel vyučoval katechumeny a přijímal zcela otevřeně všechny. Jak to? Že jste nikdy o podobném místě neslyšeli? A že vám název kostela Svatý Pavel v Regole nic neříká?

Ještě před 2 měsíci byl kostel San Paolo alla Regola uzavřen. V průvodcích o něm nic nenajdete, na internetu (do této chvíle – slíbili si pospíšit) marně zadáváte jméno kostela, vyjede vám jen prohlídka podzemí okolních paláců v ulici San Paolo alla Regola. Ani mé italské spolusestry o tomto místě mnoho nevědí, některé „mladší“ přímo vůbec netuší. Naopak paulínským pamětnicím zajásá srdce, neboť se sem chodívaly pravidelně modlit a slavit svá řeholní jubilea.

V roce 1997 bylo zjištěno, že došlo k výraznému narušení statiky kostela a kostel byl tak na dlouho odsouzen k uzavření. (Už předtím byl více méně uzavřen a zanedbáván, neboť byl „propůjčen“ v Římě žijící koptské komunitě, která se o něj pramálo starala.) Zavládlo mlčení a zapomnění. Jednou za rok na bránu přilehlé komunity bušívala jen naše sestra Filippa, když provázela členy paulínské rodiny po stopách sv. Pavla v Římě. A tak se letos na jaře dostal dovnitř i náš noviciát. Tou dobou už probíhala rekonstrukce, protože přeci jen se chystalo otevření pro jubilejní rok sv. Pavla. Neboť pro badatele a znalce svatého Pavla není pochyb, že mimo hlavní turistický proud, přesto však v centru Říma, se ukrývá opravdová pavlovská perla! A Rok apoštola Pavla je příležitostí znovuobjevit tuto perlu a dát ji poznat dalším.

My už tou dobou dlouho přemýšlely, jak se jako paulínky a jako novicky můžeme podílet na Roku apoštola Pavla způsobem, který by odpovídal našemu charismatu a přispěl k poznání postavy a učení sv. Pavla. Asi tak po dvou měsících se konečně v hlavičce jedné z nás rozsvítilo: pojďme do San Paolo alla Regola! Nebylo to snadné, ale nakonec všechny kontakty, vzájemné výměny nápadů a představ mezi námi ve skupině, mezi námi a maestrou a především mezi naším noviciátem a správci kostela vyústily v apoštolskou misi, která začala 1. srpna a potrvá až do 24. srpna: každé dopoledne i vpodvečer v době otevření kostela jsme vždy ve dvojici přítomny v kostele s nabídkou knih (italsky, anglicky, španělsky, francouzsky a něco malinko i českyJ) a dalších materiálů o sv. Pavlu, každému návštěvníku nabízíme i „slovo sv. Pavla“ (italsky, anglicky, španělsky, německy, polsky, rumunsky, portugalsky, česky, japonsky a korejsky – zapojily jsme do přípravy těchto slůvek naši komunitu i sestry z generálního domuJ) a také známe trochu historii kostela, něco o uměleckých artefaktech v něm a především nám hoří srdce pro Pavla a tak jsme otevřeny k jakémukoliv hovoru v řečech, kterými aspoň trochu vládneme (v každé dvojici je to jistě: italština, angličtina a pak „slovanština“ + rodné jazyky). Naštěstí je tu i kněz o. Giorgio, který se stará o velké poutnické skupiny a v italštině, angličtině a němčině je připraven základní materiál, takže i po 24. srpnu poutníci o to nejzákladnější nepřijdou… J

---zde odstřihni---materiál pro poutníky a průvodce---zde odstřihni---

Kostel je zatím (pravděpodobně bude později čas otevření rozšířen) oficiálně otevřen takto: Po – So: 10-12.30 a 17-20 a Ne: 11-13

Přihlásí-li se nějaká skupina (kontakt viz níže), je možno otevřít i mimo oficiální čas.

Mše sv.: Po – So: 19.30 a Ne: 12h

Vlastní celebrace mše sv. domluvit : 3348088007 P. Jorge Olaechera (špan., ital., ang. a německy), email: [email protected]

Během roku pak budou i čtvrteční adorace, různé katecheze... Ale to je spíš nabídka pro obyvatele přilehlých uliček než pro čtenáře Signálů a potencionální římské poutníky.

Zastávky MHD: H, tram 8, bus 23, 271, 280 nebo Open busem Roma Cristiana. Kostel je na Piazza San Paolo alla Regola.

V rámci putování po stopách sv. Pavla v Římě chronologicky by mělo následovat hned po Via Appia a po té pokračovat do Mamertinského vězení. Prakticky je nejsnazší se sem dostat po návštěvě baziliky Sv. Pavla za hradbami busem 23, který odtud právě jezdí.

Toto je mapicka z Roma Cristiana, jsou zde zaznamenany vsechna mista spjata s apostolem Pavlem v Rime.

Za časů apoštola Pavla žilo v Římě asi tak 40 tisíc židů (Řím měl celkem milion obyvatel). Do Říma se dostali už v 2. stol. př. Kr., jak o tom svědčí nalezené zbytky synagogy z této doby v blízkosti antické Ostie. Židé, kteří se usadili v Římě nevytvořili uzavřenou komunitu jako v jiných městech (např. v Alexandrii), ale žili v autonomních skupinách.

Křesťanství se v Římě uchytilo díky židovským konvertitům. Pavel věděl, že zde existuje křesťanská komunita a právě jí adresoval svůj list (Řím 1,7-15). Napsal, že si je přeje navštívit a s jejich pomocí pokračovat dál do Španělska. V komunitě byli početně zastoupeni členové středně vyšší vrstvy: řemeslníci, obchodníci a státní úředníci.

Římská křesťanská komunita se v čase sv. Pavla scházela po domech. Podle tradice (badateli potvrzené) apoštol Pavel bydlel nedaleko čtvrti, kde žila i židovská komunita (a zároveň to neměl daleko ani od „pohanských“ čtvrtí). Jedná se o místo blízko břehu Tibery naproti dodnes známé čtvrti Trastevere. Můžeme si domyslet, že mu při hledání svého „příbytku“ pomohla manželská dvojice Akvila a Priscilla, které potkal v Korintě a kteří se do Říma znovu vrátili (odešli z něj za pronásledování Židů za císaře Klaudia – viz Sk 18,1-3) ještě před Pavlem. Nebo mohl také do jejich domu („domácí církev“), kde se slavila liturgie Slova a Eucharistie, docházet. Pavel tedy bydlel „ve svém bytě“ s vojákem, který ho hlídal (často bývá vyobrazen připoután řetězem k vojákovi), ale mohl svobodně přijímat hosty a vyučovat je (neboť „Slovo Boží spoutáno není“ 2Tim 2,9). Jeho první římský pobyt je ohraničen lety 61 – 63.

Důkaz, že zde Pavel opravdu bydlel

O tom, že místo, kde dnes stojí kostel San Paolo alla Regola, je místem Pavlova pobytu svědčí fakt, že Pavel jakožto výrobce stanů (Sk 18, 3) se mohl/musel tímto řemeslem živit i v Římě – právě na levém břehu Tibery, v zátočině nad Tiberským ostrovem, se nacházel písčitý břeh, kde mohl čistit a zpracovávat kůže a tkaniva na výrobu stanů (nepředstavujte si ty dnešníJ)

Dalším důkazem je archeologický nález antických sýpek – horreum- z časů císaře Domiciána (používaných až do středověku), na které se odkazuje svědectví o Pavlově pobytě v Římě, jež sahá před rok 180. Zde je uvedeno, že Pavel žil v blízkosti sýpek a že si pronajal větší místnost vhodnou ke kázání před početným posluchačstvem na kraji města, přesněji extra urbem, což tou dobou opravdu bylo mimo město.

Další připomínky z dějin

Pozdějším důkazem je pergamen (nese datum 28. června 1245 – je psán gotickým písmem), kde se krom jiného říká, že široká ulice „v tomto místě“ se jmenovala Pauli = Pavlova.

Když roku 1552 vznikl Cech koželuhů, kteří se věnovali zpracovávání kůže a jejímu barvení, jeho členové si během liturgických obřadů oblékali bílé hábity zdobené ikonou sv. Pavla s mečem. Vedle „klasického“ patrona koželuhů sv. Bartoloměje se patronem římských koželuhů stal i sv. Pavel!

Jak už bylo uvedeno mezi důkazy, v povědomí prvních i pozdějších křesťanů zůstala živá paměť na toto místo jako na místo Pavlova pobytu. Nejprve tu vznikla oratoř nebo tzv. domus ecclesiale. Za papeže sv. Silvestra ve 4. stol. byl vedle této oratoře postaven i první kostel (do roku 313 to ani dříve nešlo). Podle tradice papež Damasus přičlenil (přifařil) tento kostel k své bazilice sv. Vavřince (4. stol.)

Další doložitelná zmínka o existující budově kostela je z roku 1186 (víc jsem však nenašla, co se o něm říká).

Víme, že zde sídlili nejprve augustiniáni a od poč. 17. stol. františkáni, kteří zde zřídili i svůj konvent. Dosud kostel spadá pod jejich správu. V 17. stol. byl kostel přestavěn a poslední podobu pozdního římského baroka nese z poč. 18. stol.

Jména umělců, jejichž díla zdobí kostel: architekti P. Giovanni Battista Borgonzoni, Giacomo Ciolli a Giuseppe Sardi. Malíři Luigi Garzi, Giacinto Calandrucci, Salvatore Monosilio, Biagio Puccini, Ignaz Stern, Michele Rocca di Parma, sochař Alessandro Algardi. Jménem není znám autor pravděpodobně nejvzácnějšího skvostu: starobylé fresky ze 14. stol. (zachovaná a přenesená i po přestavbě kostela) Madony s dítětem, tzv. typ Milostiplná Maria.

Oratoř sv. Pavla

Jedná se o místnost nalevo od oltáře – ono původní místo, kde apoštol bydlel a vyučoval. Nad vchodem je nápis, o jehož datu se říká, že je z časů dávných, a který byl znovu a znovu obnovován a tak se zachoval až do dnes: Divi Pauli Apostoli Hospitium et Schola - Apoštola Pavla příbytek a škola. Dovnitř se schází po schůdcích. I tak původní prostor byl položen ještě nížeji – po mnoha zátopách z Tibery došlo během dějin k navýšení terénu.

Jak už bylo uvedeno, Pavel právě zde strávil dva roky života (61- 63 n.l.) v doprovodu tzv. custodia militaris (tedy nebyl ani svobodný, ale ani ve veřejném vězení). Zde žil pod dohledem vojáka a pokud vycházel z domu, byl k němu připoután. To mu však vůbec nebránilo kázat a přijímat lidi, aby je vyučoval (Schola Pauli).

Uvnitř nyní nenalezneme téměř nic. Na konci 16. stol. při stavebních pracích na okolních domech a úpravě vedlejší ulice došlo k mnoha změnám a poničení všeho, co odkazovalo na antické časy. Proto dnes spatříme jen mozaiku svatého Pavla z poč. 19. stol. (autorem je prof. E. Cisterna). A po jejích stranách dva citáty: Pro naději Izraele v Mesiáše nosím tenhle řetěz. (Sk 28,20) ... Ale Boží slovo spoutáno není. (2Tim 2,9).

Ještě pár zajímavostí

• Kostel San Paolo alla Regola je jediný katolický kostel v centru Říma zasvěcený tomuto apoštolu.
• V tomto kostele začala tradice ekumenických modliteb za jednotu křesťanů (po 2. vatikánském koncilu pokračuje v San Paolo fuori le mura – Sv. Pavel za hradbami).
• Název „Regola“ se odvozuje od Arenula (= v italštině „písek“, právě ten, který Pavel potřeboval k vykonávání svého řemesla), které se nejprve ve výslovnosti pozměnilo na „areola“ či „reula“ a později na „regola“.
• Za čas pobytu odtud Pavel píše své „listy z vězení“: Koloským, Filemonovi, Efeským.
• Možná postřehneš, že se toto místo označuje za PRVNÍ Pavlovův příbytek v Římě. Není vyloučeno, že apoštol opravdu odešel na misie do Španělska a cestoval znovu po Malé Asii a Řecku v letech 63-67 (2Tim 4,6-8, 1Tim 1,3.5) a po novém zajetí (obviněn, že je křesťan) v Římě pobýval, tentokrát v S. Maria in Via Lata a mučednickou smrtí zemřel v roce 67 za Neronova pronásledování po požáru Říma v roce 64.

Dodatek pro opravdové poutníky

Ikdyž tedy není „na co koukat“, snad právě o to je snazší se ztišit a ponořit do modlitby. Kostel není tak navštěvovaný a proto tě nikdo nebude rušit. (Není zde ani takové horkoJ).

--- konec nejdůležitějšících informací, které se mi podařilo z různých zdrojů nalézt ---

Toto je první pokus představit dosud neznámé místo českým poutníkům a čtenářům. Pokud budeš mít nějaké další otázky a já budu vědět, kde najít odpověď, ještě mohu něco upřesnit. Naopak, pokud někdo ví ještě něco „víc“, pošli mi a připojím to přímo do textu.

Doporučuji prohlédnout si pár fotek z těchto fotogalerií:

Přímo o San Paolo alla Regola

O paulínské pouti po stopách apoštola Pavla v Římě

Až budou oficiální webovky tohoto místa, doplním odkaz.

Zájemcům také nabízím navržený itinerář pouti v minulém příspěvku

V italštině se také mnoho užitečného dočteš zde