Když ve vzduchu voní čokoláda a knihařské lepidlo
 

Přátelé,
již minulý týden jsem vložila tři nová alba, která zachycují dny po naší noviciátní dovolené. Z různých důvodů (horko, apoštolát v San Paolo alla Regola, návrat k noviciátnímu studiu, ale především potřeba setrvávat více v tichu, abych si s Bohem „promluvila“ a naslouchala mu) nevložím uz další komentáře (i tak jsou pod fotkami):

-         Reportáž z tábora-setkání s mládeží v Albě, za než jsem však vděčná, protože jsem viděla, jak má spolusestra Marieangela jde do hloubky a nejen slovy, ale vším, co a jak žije, klade otázky mladým lidem kolem sebe a zároveň i na ně jistým způsobem zná odpovědi – odpovědi Boží

-         Vybrané pasáže z papežových promluv v Sydney, které jsem si zpětně dohledala, abych si spravila chuť po italské variantě ActIv8 (našla jsem je na adrese České redakce Radia Vatikán)

-         Zamyšlení nad tím, co přineslo pár dnů prožitých s našimi spolusestrami v Albě, neboť by jistým způsobem bylo opakováním toho, co nás „dostalo“ už na podzim; zkrátka Alba je zastavením v italském ruchu a halasu, nabráním sil a inspirace od těch, které tu žijí ve skrytosti ať v apoštolátu a nebo obětují své nemoci a poslední měsíce života.

Vkládám však tuto modlitbu, kterou jsem se kdysi modlívala každý den, pak jsem na dlouhý čas na ni zapomněla… a nyní ji opět v mé paulínské modlitební knížce „našla“.

Úkon odevzdání

Můj Bože, nevím, co mě potká dnes.

Vím však, že se mi nepřihodí nic,

co jsi již od věčnosti nevyhlédl

a neurčil pro mé větší dobro.

Jen toto mi stačí.

Klaním se tvým věčným a neproniknutelným plánům,

podřizuji se všemu celým svým srdcem pro tvou lásku.

Nabízím ti v oběť celé své bytí
ve spojení s obětí Ježíše, mého Spasitele.

Prosím tě v jeho jménu a pro jeho nespočetné zásluhy

o trpělivost v soužení

a o to, abych dokonale přijala vše, co se stane,

aby tak všechno, co chceš nebo co dopouštíš,

bylo ke tvé slávě a k mému posvěcení.

Amen.