Dvě nebeské nevěsty aneb o smrti

Odříkávám růženec, ale hlavou mi běží vzpomínky na dvě usměvavé tváře… Ave Maria… Když se trochu povytáhnu, lze na tváři Rosiny a Colomby zahlédnout úsměv i nyní. …piena di grazia… Je to poprvé, co se naše komunita modlí u dvou zemřelých sester zároveň. Je to poprvé, co znám více než jen jméno a tvář sestry, jejíž tělo tu odpočívá, v sepjatých rukou růženec a konstituce… il Signore con te. Dosud jsem doprovázela rakev sester, o kterých jsem jen věděla, že na tom nebyly dobře a nebo že ještě včera pobíhaly po apoštolátu, pak si ráno nechaly přinést kávu do pokoje, protože se nějak necítily a pak …Tu sei benedetta tra le donne… Za můj pobyt v noviciátu zemřelo dost sester, skoro vždy to jsou ty, co ještě patří k první generaci, vlastně by se jeden divil, že ještě žijí… e benedetto il frutto … jejich smrt a pohřeb je pro mne vždy zvláštní, tak jiný než mé vzpomínky na pohřeb prarodičů a přátel, na beznaděj a pláč… del tuo seno Gesú … je to svatební cesta, nevěstina duše oblékla bílý šat, na rakvi leží kytice, která k této panenské čistotě těla i duše odkazuje, sestry zpívají písně o novém Jeruzalému, o andělích, kteří jdou vstříc duši; o jistotě, že budeme Boha vidět ve svém těle… Santa Maria, Madre di Dio …Dcery sv. Pavla umírají ve svatosti, zakladatelka za to obětovala svůj život, zakladatel to přislíbil (dokonce i duše rodičů sester nebudou zatraceny) a některé prorocké události to potvrdily (sen o komunitě sester v nebi o poštu 300 duší – zpětně ověřeno, že skutečně k tomu dni po celém světě zemřelo 300 sester)….prega per noi… I já se stanu Dcerou sv. Pavla, i já jednou (za dlouho, za krátko?) zemřu… adesso …Skutečně žiji tak, že „nežiji už já, ale Kristus žije ve mně (což je duchovní program každé paulínky)?! Ne. Snažím se? Moc ne…. e nell´ora della nostra morte…Nebojím se smrti – zatím. Tyhle sestry mne však „provokují“ žít naplno už od teď. Jít vstříc svému Ženichu každým dnem: odhodlaně, v lásce, s milosrdenstvím, jaké očekávám od něj vůči druhým… Amen.