Všichni jsme povolaní

Milí čtenářky a čtenářko, spolupoutníci životem, prázdniny jsou na dosah a tento „pravidelný čtvrteční magazín“ je vyhlašuje také. Možná, že zcela, možná jen na delší čas…Záleží to na mých noviciátních povinnostech (čase siesty a názoru představené) a především na inspiraci Ducha svatého, který mne „dopostrkal“ dát se do psaní a povzbuzoval mne vytrvat a stejně tak napomáhal všem, kdo přispěli se svým svědectvím.

Kdo to všechno byl, kdo v 15ti příbězích pootevřel dvířka do svého života? Udělejme si miniopáčko (ovšem bez známkování):

Na začátku jsem oslovila mé spolunovicky a došlo i na mou „mistrovou“ v příbězích Pauly, Kariny, Sáry a Silvie. Pak jsem zabrouzdala i do mé pražské komunity (tam ještě zůstaly nějaké dloužky na pokračování) a začala hned představenou sestrou Isi, po ní následovala sestra Anna (zde známá jako annina) a také sestra Rosanna, jedna ze „zakladatelek“ v Praze.

Nechtěla jsem však přinášet jen paulínské příběhy a tak jsem to zkusila i jinde (trochu jsem však zapomněla, že ne všechny řády a kongregace mají doma volné PC a internet a luxus psát „nějaké články“) a tak se mi z přátelství podařilo vyloudit jen svědectví sestry Dagmar.

Ani mé kamarádky, které žijí jako zasvěcené panny, ve světě nenašly čas k sepsání pár řádků – jak se mi svěřily, je pro ně velmi těžké uhlídat si život s Bohem bez pomoci, kterou mě dávají konstituce, režim dne a představení.

S bratříčky to dopadlo ještě hůře – omluvou jim budiž, že zároveň studují teologii J Přesto jsem trochu lišácky okopčila jeden email k Velikonocům od obláta Vlastíka. Velmi ti ho doporučuji nejenom přečíst, ale i vytisknout. Dává totiž klíč k tomu, k čemu jsme povolání všichni: milovat!

 

 

Na Signálech je poměrně dost kněží (kdo např. nečte roba a petiska?!) a tak jsem se „zastavila“ jen u kamaráda Jirky, který právě v těchto dnech koná exercicie v Římě a pak odjíždí do Brna, kde bude 12. 7. svěcen na jáhna (vzpomeňte ještě jednou v modlitbě) a na Pavla, který má za sebou první rok kněžství (už se přihlásil na Signály taky - jako PPavel), jeho svědectví je doplněno i pohledem rodičů.

Nemohla jsem zapomenout ani na krásné povolání k manželství a tak naleznete hned tři příběhy: svědectví dvou párů, jež mají za sebou první rok společného života: Zuzka s Toníkem a nyní už i s malým Toníčkem a Maruška a Peter (jméno děťátka bude známo v lednu) a také jeden pár zkušenější: Hanka, Jiří a tři kluci jako buci.

Trochu zvláštní byl příběh kamarádky, která hledala (a snad trochu moc zbrkle a podle „nálady“) a zatím ještě hledá (už se mi neozvala, jak pokračuje dál její nový vztah – snad až napíše a rozdá všechna vysvědčení, dá mi vědět).

V intermezzech (jasně, že jsem v tu chvíli neměla nic jiného – byla to trochu z nouze ctnostJ) jsem si dovolila trochu popřemýšlet, ale spíš ještě více k přemýšlení a k modlitbě povzbudit tebe. Mezi tím jsem ti svěřila příběh Claudie (prosím moc moc o modlitbu: zdá se, že opět našla odvahu a zapálení jít za voláním – společně s námi stráví srpnové dny, další věci jsou tajemstvím jejím a toho, kdo ji na cestě rozlišování doprovází).

A málech bych zapomněla upozornit na „reklamu“: www.hledampovolani.cz Ve dnech, kdy byl tento web spuštěn (Týden modliteb za povolání k zasvěcenému životu) byl skoro prázdný. Včera jsem se dívala a už se začíná zaplňovat články na téma povolání a zvláště nabídkou různých řeholních komunit a hnutí ke strávení času v modlitbě, doprovázení, k víkendovým akcím a nebo i delším pobytům – zkrátka „kdo hledá, najde“.

A teď tě přeci jen trochu vyzkouším: pamatuješ si na otázky z 1. intermezza?

1) Tak kde je vlastně jednodušší život? Je to v řeholi a nebo v manželství?

2) Je motivem k rozhodnutí životní volby kritérium „jednodušší – těžší“?

3) Kam se ztrácí láska v řeholi a kam v manželství?

4) Je opravdu život ve své podstatě těžký (ať už v „řeholi“ nebo v manželství)?

Ty otázky vyznívají docela negativně, nezdá se ti? A přesto, když se zpětně vrátím k příběhům těch, kteří se rozhodli učinit krok za konkrétním povoláním, zdá se mi, že tón jejich svědectví je jasný, sluncem prozářený. Však jsem je nevybírala proto, že by měli celý život „štěstí“ a všechno příliš snadné, ale právě proto že vím, co se skrývá „za“ a proto jsou ty příběhy uvěřitelné a snad i povzbuzující! Leckdy to pojmenovali přesně, jindy jen naznačili… ne, aby něco utajili, ale protože z odstupu času vidí, jak slzy zmatků, odmítnutí, bolesti či neúspěchu daly vzrůst krásným věcem.

Myslím, že začínat svou životní cestu otázkami: kde se méně budu namáhat, kde mě budou jen chválit, kde neponesu žádnou zodpovědnost, kde budu moci zůstat do konce života mladě pubertální…. To nevede nikam, leda tak na jakousi kruhovou křižovatku trápení.

Co se takhle ptát se a povídat si s Bohem:

1) Kam mne voláš, Pane?

2) Můžu s tebou počítat?

3) Jaké konkrétní kroky jsou teď přede mnou? Jakou realitu a ne iluzi mám teď žít?

4) Pošleš mi do cesty osoby a události, které mi pomohou? Daruješ mi Ducha, abych měl(a) oči i uši otevřené?

5) Nepřestaneš ke mně promlouvat skrze evangelium a učit mne „pravému životu“?

6) Posílíš mou vůli přijímat těžkosti a odpovídat na ně v lásce?

7) Pomůžeš mi, když se budu chtít vracet do bezpečné minulosti, když budu slabá, sobecká… když na tebe zapomenu, když tě budu chtít vymazat z mého života?

8) Vliješ mi naději, když ti teď uvěřím a pak se stane, že budu procházet tmou?

9) Fakt mi tak věříš, že mi svěřuješ do péče partnera/ku a budoucí děti?

A doplň si další… Správné odpovědi ti nenapíšu, i ty si musíš doplnit sám/sama.

Tak a teď ještě něco chytrého do batůžku na prázdniny: Nazvala jsem tento příspěvek VŠICHNI JSME POVOLÁNI. A to je pravda!!!

Protože právě v naší noviciátní škole probíráme, co je to zasvěcení a evangelijní sliby, listujeme nejen v Písmu, ale i dokumenty církve (zde cituji Lumen Gentium, kde se mluví o lidu Božím). A nelze začít mluvit o povolání k zasvěcenému životu, aniž by se nejprve řeklo, že všichni jsme ve křtu povoláni ke společenství s Bohem, abychom ho (svobodně – to nám nikdo nemůže přikázat) poznávali a milovali a jednou vstoupili do dokonalé jednoty s Nejsvětější Trojicí. Někteří se pak ještě těsněji v zasvěceném životě „dávají do výhradního vlastnictví Bohu nade všechno milovanému“. Ale nejenom oni - úplně všichni jsou povoláni ke svatosti!

  • Kristovi následovníci, povolaní od Boha ne na základě svých skutků, ale z jeho rozhodnutí a milosti, a ospravedlnění v Pánu Ježíši, se stali při křtu víry opravdu Božími dětmi a účastníky Boží přirozenosti, a proto skutečně svatými. Všichni křesťané jakéhokoli stavu a zařazení jsou povoláni k plnému křesťanskému životu a dokonalé lásce.
  • I když tedy v církvi nejdou všichni toutéž cestou, přece jsou všichni povoláni ke svatosti a dostali Božím ospravedlněním stejnou víru (srov. 2 Petr 1,1).
  • Všechny věřící křesťany, vybavené v každém povolání a stavu tolika a tak velikými prostředky spásy, volá Pán – každého jeho vlastní cestou – k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec..

Jaké pak z toho plyne speciální povolání-„zaměstnání“ laiků v tomto světě a čase?

  • Z vlastního povolání laiků vyplývá úkol hledat Boží království tím, že se zabývají časnými věcmi a upravují je podle Boha. Žijí ve světě, to znamená ve všech světských povoláních a činnostech a v běžných podmínkách rodinného a společenského života, z nichž je jejich existence takřka utkána. Tam je volá Bůh k tomu, aby plnili sobě vlastní úkoly v duchu evangelia a jako kvas přispívali k posvěcení světa jaksi z nitra, a tak především příkladem svého života, vírou, nadějí a láskou hlásali Krista druhým lidem. Jim tedy zvlášť připadá úloha tak prozařovat a pořádat všechny časné záležitosti, s nimiž jsou v těsném styku, aby se vždycky dály a rozvíjely podle Krista a sloužily ke chvále Stvořitele a Vykupitele.
  • Laici jsou povolání zvláště k tomu, aby učinili církev přítomnou a činnou na těch místech a za těch okolností, kde se může stát solí země jenom jejich prostřednictvím. …Všem laikům tedy přísluší čestná povinnost přičiňovat se, aby božský plán spásy stále více pronikal ke všem lidem všech dob a všude na zemi.

A pro všechny, kdo mají už už na jazyku otázku „jak to zvládnout, když je to tak těžké?“ :

  • Všichni křesťané se tedy den co den budou stále více posvěcovat v podmínkách, povinnostech a okolnostech svého života i jejich prostřednictvím, jestliže všechno přijímají s vírou z rukou nebeského Otce, spolupracují s Boží vůlí a také ve své časné službě projevují všem tu lásku, kterou Bůh miloval svět.

Podpořme se tedy navzájem v hledání a vytrvalosti příkladem, konkrétní pomocí a modlitbou:

Jednu nabídku k modlitbě za povolání, tzv. Otčenáš povolání, najdeš v 2. intermezzu.
Dnes přináším – a jak jinak když za dva dny začne Rok apoštola Pavla – modlitbu, kterou lze kdykoliv zařadit do přímluv i si ji upravit pro svou osobní modlitbu. Autorkou modlitby je naše sestra Lorenzina (89 let), která mi je velkým svědectvím toho, že Pánovo povolání je úžasná věc nejen v mládí a nebo v čase velké apoštolské aktivity, ale že jako víno uzrává ještě i ve stáří a dává zasvěcené osobě velkou moudrost, vnitřní krásu a jemnost.

Modlitba za povolání na přímluvu sv. Pavla

Svěřujeme ti, Pane, všechny mladé lidi, kteří se táží po své životní cestě:

Dej jim zaslechnout svůj hlas, povolej je jménem,

dej jim světlo a sílu odpovědět ti

tak jako odpověděl Pavel na cestě do Damašku:

„Kdo jsi, Pane? Co chceš, abych učinil(a)?“

Pane Ježíši, přitáhni je k sobě a obdař je odvahou zcela tě následovat.

Amen.

 

Čtení na prázdniny, když venku prší a je na dosah signál i Signály: http://neposeda.signaly.cz/rubrika/volal-a-jsem-k-panu-a-on-mi-odpovedel

Chceš-li se podělit o to,co prožíváš, napiš mi (kdo ví, co z toho pak vznikne:-).
Chceš-li přidat tvé jméno do našeho malého novici
átního modlitebního seznámku, napiš také.

Krásné léto s Bohem a s těmi, kdo jsou blízcí tvému srdci!

Andrea, toho času už 5 měsíců novicka (jedna modlitba i za mne by tak marná nebylaJ)