"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

ROK APOŠTOLA PAVLA – je jen pro katolíky?

ROK APOŠTOLA PAVLA – je jen pro katolíky?

 

 

Začínám si připadat jako apoštol Pavel, kterému jeho vlastní plány Duch Ježíšův „zhatil“ a tak místo do Bithynie zamířil poprvé do Evropy. Tedy já měla v plánu pokračovat v modlitbách inspirovaných Pavlovskými listy, ale některá setkání posledních dnů i „vnitřní hlas“ mne pro tentokrát vedou směrem k ekumenismu.

Mezi mými přáteli na Signálech byste nalezli nejenom katolíky – a tak jsem se zamýšlela:

  • Nakolik pro nekatolíky může být papežem vyhlášený Rok sv. Pavla oslovující? A neměl by se v češtině raději používat název „Rok apoštola Pavla“ – tedy s vynecháním slova „svatý“? V italštině se používá název Paulínský rok (což by však v češtině však mohlo vést k záměně s Rokem mé kongregace či našeho nakladatelstvíJ)

Na tuto otázku očekávám odpověď od vás, čtenáři a bratři ve víře – ať už přímou a nebo v podobě zapojení se do spolčené četby Listů sv. Pavla (detaily jsou ještě pár hodin tajemstvímJ).

  • Proč papež právě v souvislosti s Rokem apoštola Pavla tak naléhavě vyzývá k úsilí o budování ekumenického dialogu?
  • Co to znamená pro každého z nás osobně, pro nás v různých společenstvích, pro nás jako farnosti, pro nás jako místní církev?
  • Co má vlastně apoštol Pavel společného s ekumenismem, jehož kořeny sahají jen něco málo sto let zpátky?

Na tyto otázky přináším částečnou odpověď v následujícím příspěvku. Praktická odpověď záleží pak na každém z nás. Bylo by fajn přečíst si za rok, nakolik Rok apoštola Pavla opravdu znamenal růst směrem k jednotě těch, co vzývají jméno Páně.

Papežova slova

Když papež vyhlásil Rok apoštola Pavla, uvedl, že jeho speciální dimenzí má být právě ekumenismus. „Jubileum dvoutisícího narození svatého Pavla bude zvláště vhodnou příležitostí k zintenzivnění našich ekumenických snah, protože Pavel byl člověkem, který se zcela vydal pro jednotu a svornost mezi všemi křesťany.“

 

Papež tak pokračuje v započatém dialogu svých předchůdců (Pavla VI. – koncilní dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio a encyklika Ut unum sint Jana Pavla II.) s představiteli nekatolických církví (o jednotlivých krocích a jednáních na různých úrovních se zde nechci zmiňovat – je snad jasné, že s každou církví se vede dialog odpovídající její realitě a dosud ušlé cestě). Sám o setkáních s jejich reprezentanty říká: „Nejde jen o zdvořilostní návštěvy, jejich poselstvím je vyjádřit společné úsilí učinit vše možné, co může urychlit příchod doby plného společenství mezi východními a západními křesťany. Je velmi důležité vyprošovat v modlitbě dar jednoty, pro kterou Petr a Pavel vydali svůj život až k nejvyšší oběti krve.“

Při příležitosti uvedení nového zástupce Řecka u Svatého stolce Benedikt znovu zopakoval, že mezi všemi dalšími motivy, proč vyhlásil Rok apoštola Pavla, patří úsilí o plnou jednotu křesťanů na první místo, ale vzápětí i dodal: „to bez pochyb bude vyžadovat nezbytnou poctivost a důvěru ze strany všech, aby bylo možné účinně pokračovat v otázkách, které se v započatém dialogu vynořily. … Všechny účastníky vyzývám k opravdové konverzi a neustálé modlitbě, neboť jen takto lze zaručit, že jednoho dne dosáhneme jednoty, za kterou se tak vroucně modlil Ježíš (srov. Jan 17,21).“

Hledání jednoty však vyžaduje také jasné vědomí, že: „úsilí o hledání jednoty mezi všemi učedníky Krista je naléhavým závazkem, který vychází z toužebného přání samotného Pána… Musíme tedy učinit vše možné, abychom rozbili zeď rozdělení a nedůvěry, která nám v tom brání.“ (z papežova proslovu k patriarchovi Gregoriu III.)

A co z těchto slov papeže je určeno do konkrétního všedního života obyčejného člověka? „Je především nezbytné stát se odborníky v naslouchání Bohu a být důvěryhodnými příklady svatosti, která se rodí z věrnosti evangeliu bez ústupků duchu tohoto světa.“

Velmi mne zaujal i list biskupů různých katolických ritů (římského, arménského, syrského a chaldejského) v Turecku: Vyzývají své věřící aby usilovali - podle vzoru jejich „rodáka“ apoštola Pavla – o překonání nejen rozporů, ale i obyčejného nezájmu vůči tomu, kdo nenáleží „naši církvi“.Tak jako Pavlovi leželo na srdci zvěstovat Krista, tak dříve než hledět na to, zda jsme katolíci, pravoslavní, zda ritu syrského, arménského či chaldejského a nebo protestanti, jsme voláni k společné zodpovědnosti vůči těm, kdo nejsou křesťané. … Nedovolme, aby se nekřesťan vzdálil od Krista právě pro naše rozdělení.“ A o něco dále citují Tertuliána, který vyjádřil obdiv ke křesťanům ze strany pohanů těmito slovy: Podívej, jak se mají rádi! „Mohou však toto říci dnešní muslimové, v jejichž prostředí žijeme?!“ Jejich list končí výzvou: „Křesťany se nerodíme, křesťany se stáváme.“

Dění v Bazilice sv. Pavla za hradbami

Právě zde už za pár dní bude Rok apoštola Pavla zahájen. Společně s papežem Benediktem XVI. ho „otevře“ i Bartoloměj, ekumenický patriarcha z Konstantinopole a zástupce anglikánského arcibiskupa Canterburského (četla jsem také, že byl pozván i rabín Židovské římské obce – ale zapomněli, že 28. červen připadá na šabat!). Nešpor se zúčastní zástupci protestantských i ortodoxních komunit (taky náš evropský noviciát a tak vám příště přinesu pár postřehů a fotek:-).

Bazilika je místem, kde se ekumenismus „dýchá“ i mimo „paulínské jubileum“:

  • V Týdnu modliteb za jednotu křesťanů se zde konají různé modlitby a semináře. V den slavnosti Obrácení sv. Pavla Týden modliteb vrcholí liturgií, které je přítomen papež spolu s mnoha dalšími zástupci křesťanských církví. Slavnost Pavlova obrácení se v Itálii připomíná už v od 8. stol. a v Římském kalendáři je od 10. století. Zakončení Týdne modliteb touto slavností je významné, neboť připomíná, že opravdový ekumenismus není možný bez konverze.
  • Jedním z cílů zdejší mnišské komunity je být pozorní ke „znamením času a být otevřeni vůči ekumenismu“, proto jim v roce 2005 papež v Motu Proprio svěřil úkol organizovat, koordinovat a rozvíjet ekumenické programy“.

Na jejich stránkách najdete i takové pozvání: Bratrská pozornost bude věnována návštěvám a poutníkům nekatolických věřících. Zdejší komunita každou takovou skupinu chce přijmout tím nejlepším způsobem a vyjít vstříc jejich způsobu modlitby, příp. se podílet na společně slavené liturgii k úctě apoštola všech křesťanů. (Proto také v místě, kde dříve byl otevřený prostor baptisteria, vznikla ekumenická kaple.)

Se společnými modlitbami tady však nečekají až na oficiální zahájení a tak už došlo (9. 5.) ke společné ekumenické modlitbě nešpor, které předsedal Walter Kasper (prezident Papežské rady pro ekumenu) a jíž se účastnilo 18 biskupů arménské ortodoxní církve (působí v Lybii, Sýrii, Egyptě, Jordánsku, Palestině, USA a Mexiku) spolu s jejich patriarchou Karekinem II. Společně se modlila celá komunita benediktýnů a arcikněz baziliky kardinál Montezemolo. Žalmy byly zpívány latinsky a arménsky, čtení a modlitby italsky a anglicky. K dalšímu podobnému setkání došlo i o den dříve za přítomnosti Jeho Svatosti Gregoria III. Lahama, patriarchy Antiochie, Alexandrie a Jeruzaléma ritu řecko-melchidského, jehož sídlo je právě v Damašku – městě obrácení sv. Pavla. A tento čtvrtek (v rámci tridua před zahájením Roku apoštola Pavla) bude předsedat opat nešporám, k jejichž modlitbě jsou pozváni zástupci všech křesťanských komunit Říma.

 

 

Biblická část

Co nám apoštol Pavel ve svých Listech odkazuje? Jedním z jejich témat je i úsilí o jednotu.

Začněme úryvkem, který doprovázel letošní Týden modliteb za jednotu: byl z Prvního listu Tesalonickým/Soluňanům, 5. kapitola (v. 5,12a.13b-18, 19 a 23).

· Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo! Prosím vás, bratři, abyste uznávali ty, kdo se mezi vámi namáhají. Mezi sebou žijte v pokoji. Žádáme vás, bratři: kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem. Hleďte, ať nikdo nikomu neoplácí zlým za zlé, ale usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem. Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.

Je to z dopisu jedné z nejstarších křesťanských komunit, kterou Pavel založil. Napsal ho, protože se dozvěděl, že zde zavládly rozbroje (důvodem byly motivy vnější, ale i vnitřní nesoulad), které vedly k rozdělování a stavění se proti sobě navzájem.

  • Prosím vás… mezi sebou žijte v pokoji.: křesťané usmířeni v Kristu musí vydávat svědectví obdrženého vykoupení a znovu nastoleného společenství s Bohem. Téma smíření a pokoje mezi Kristovými učedníky je převládajícím motivem v Pavlově učení.

To je cesta i pro dnešní křesťany. Teologický dialog je záležitostí odborníků (přiznejme si, že tady se fakt nemůže zapojit každý), ale je tu velký prostor k nastolení bratrských vztahů a vytváření pokojného vzájemného soužití: k vzájemně si prokazovanému dobru, podpoře slabých, v nepokračování odvet, radostnému životu a společném vzdávání díků.

  • Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši./ To je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás (zde mi ekumenický překlad přijde i pádnější).

Ale podle čeho se řídit?

  • Nezhášejte oheň Ducha, … všechnu zkoumejte a dobrého se držte.

Pavel nás vyzývá k pozitivnímu přístupu k bohatství jiných církví a komunit, které při vzájemné výměně vede ke křesťanskému růstu a tedy k „eikumene“. Ovšem Pavel nevyzývá k jakémusi církevnímu politikaření, ale k vydání se vstříc Bohu – plněním jeho vůle.

  • Bez přestání se modlete.
  • Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí.

Nahlédnutí do dalších Pavlových listů:

 

I prvním křesťanům v Efesu připomíná, co je podstatou povolání křesťana: (viz 4. kapitola Listu Efeským):

  • Povzbuzuji vás: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.

Pokoj je darem Božím, který učedníci obdrží a který jsou povoláni v různých životních situacích prakticky žít: osobně i jako komunita.

A co je teologickým základem takového úsilí o jednotu?:

  • Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Své „evropské lásce na první pohled“, církvi ve Filipech, klade na srdce totéž (List Filipským 2,1-7) – v láskyplném (ne jiném!) úsilí o jednotu se mohou ztotožnit se samotným Kristem:

  • Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.

Kdyby se snad někomu zdálo, že ekumenismus nemá smysl, že je příliš těžké dosáhnout jednoty; kdyby někdo nevěděl, jak začít…je tu jedna „otcovská rada“ od apoštola Pavla na závěr z Druhého listu Timoteovi, tedy biskupovi v Efesu (2Tim,14. 22b-26):

· To lidem připomínej a před Bohem je zapřísahej, aby se nehádali o slovíčka. Není to k ničemu, jen k rozvratu posluchačů. Usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj v jednotě s těmi, kdo s čistým srdcem vzývají Pána. Nepouštěj se do hloupých a nesmyslných rozepří. Víš přece, že vyvolávají jen hádky. Služebník Páně se však nesmí hádat, ale má být ke všem přívětivý, schopný poučovat, ve zkouškách trpělivý a v usvědčování odpůrců vlídný; snad jim Bůh přece někdy dopřeje, že se obrátí, poznají pravdu a přijdou k rozumu, až se dostanou ze smyčky, do které je zapletl ďábel, aby dělali, co on chce.

Tedy ne silou, ale mocí Ducha a každodenním nasazením se v dialogu a obyčejném sdílení všedních i svátečních okamžiků, to je cesta k jednotě… Kéž je Rok apoštola Pavla a náš způsob, jak ho prožijeme, dalším krokem k jednotě mystického těla Kristova!

Modlitba

Bože, který jsi na cestě do Damašku povolal Saula z Tarsu,
aby se stal Pavlem - apoštolem národů
a tak osvítil celý svět silou svého slova,
daruj nám – kteří s radostí slavíme dvoutisícileté jubileum jeho narození –poznávat stále lépe jeho učení,
být věrnými svědky tvé pravdy v našich životech
a kráčet vždy po cestě tvého evangelia,
v modlitbě i v díle usilovat o jednotu všech křesťanů v jediné Církvi.
O to tě žádáme skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna,
který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen.

Jedná se o text arcikněze Baziliky sv. Pavla za hradbami, kardinála Andrea di Montezemolo. Přeložila jsem ji právě pro její ekumenické zaměření, co ji takhle okopírovat a použít při společné modlitbě?

Poznámka: překlady slov papeže a dalších jsou moje vlastní, tudíž mohou být (a zcela jistě jsou) nedokonalé. Citace větších celků z Písma jsou z katolického liturgického překladu (mám to elektronicky a lenost zvítězila), pokud však používám jen drobný úryvek, přepisuji ho z mé ekumenické Bible, která mne provází stále, a tak když v cizině medituji nad texty, zůstává mi v paměti právě „ekumenické“ znění = tedy můj Bůh mluví ekumenickyJ))

Sdílet

Komentáře

solipso Pavle, Pavle, tos to dopracoval. Pro bratry protestanty tě zbavíme svatosti. A když to nezabere, tak i apoštoltví, abys nepopouzel bratry muslimy. A nakonec z tebe zbude Šavel, aby se k tobě znali i bratři v synagoze. Pěkně nám ten tvůj rok začíná, viď?

Neposeda Diky. To zamysleni nad slovem "svaty" vzeslo z toho, ze v Italii se proste rok jmenuje Paulinsky rok a do cestiny se to prevedlo hned jako Rok sv. Pavla. Kdezto mi prijde, ze Rok apostola Pavla je "vhodnejsi" - vystihuje tim charakteristiku Pavlova povolani. PS: Samozrejme, ze svatost Pavlovi timto nikdo nevezme, je to jen krok smerem k bratrim:-))) Vyjasneni o jaky stupen a uctivani se jedna zalezi pak na nejake jine diskuzi (neni to zadne tajemstvi,ze ani pro Katolickou cirkev neni svatost Boha a Marie a svatcu stejna). Diky a tesim se,ze se nejak k Pavlovi jeste "dostanes". Nebot umyslem clanku nebylo pojednavat o slove "svaty", ale o to, co se od Pavla muzeme naucit na nasi ceste k jednote.

MaximR (od bratra pravoslavného :) ) Já si myslím, že je to spravně, ten ekumenismus. Protože víra v Boha musí lidé sjednocovat, nikoliv oddělovat, že?

Jorik Zajímavý článek. Myslím si, že to co v něm píšeš je stravitelné i pro mnoho nekatolíků.
Tak trochu musím, ale souhlasit s Tomášem. Není dobré zrušit u apoštola Pavla svatý. I když osobně si myslím, že je zde problém v pojmu samotném, a to že svatý je pouze Hospodin. Apoštolové, papež a další by se měli označovat třeba jako blahoslavení, nebo výstižněji obdaření Duchem. Ale to je spíš věc pro jazykovědce, než pro mě.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio