Chceš se naučit v tom chodit?
Aneb Knížka pro budoucí šťastné partnerky a manželky! 

Jsem sice v Římě, ale ještě před odjezdem jsem v pražské redakci pročítala první verzi knížky Umíš v tom chodit?. Knížka už je na světě (Pražačky mají šanci potkat i její autorku 28. 5. – viz www.paulinky.cz) a pro pravé Signálnice i jejich kámošky mi přijde „dost dobrá“ (a pro čas letních prázdnin přímo jako povinná četbaJ!) Z reakcí, které občas dostávám na zveřejněné příběhy, zvl. manželské, i z mailíků mladších kamarádek (i těch stejně starých), mám pocit, že se vyplatí si knihu alespoň prolistovat a zastavit se u kapitolky, která je psaná „přímo pro tvou konkrétní situaci“. 

Ukázka ze dvou kapitolek: 

Přetvářka stejně jednou praskne! 
„Chtěla jsem před ním vypadat co nejlépe. Vždycky jsem se před schůzkou pečlivě nalíčila, co nejlépe oblékla, abych udělala dojem. Moc jsem se bála, aby mě neopustil,“ popisuje na internetovém diskusním fóru Jana a ptá se na radu. „Moc jsem se snažila, abych před ním byla dokonalá". ... Člověk se nevydrží celý život tvářit „dokonale“. Kdyby tento vztah pokračoval a ona své zábrany odhodila až po svatbě, partner by najednou mohl být škaredě zklamán. Došlo jí, že sice nebude každému na první schůzce vysvětlovat, že neumívařit, ovšem tajit některé věci prostě nemá smysl. Asi každý to už řešil: Jsem s tím druhým sám sebou, nebo se v jeho očích trochu „vylepšuji“? Sami sebe občas nedokážeme objektivně posoudit. Ale mohou nám pomoci lidé okolo nás, když vyslechneme, co si o našich reakcích myslí. ... 

Všem „Janám“ nabízím následující „návod“:
a) Neustále se samy sebe ptejte: Nedělám ze sebe někoho, kým nejsem? Lež a přetvářka časem stejně prasknou a partner si vás bude vážit o to méně, než kdyby od začátku znal pravdu. Upřímnost je totiž ve vztahu asi to nejdůležitější.
b) Ptáte se: Jak mám být upřímná, když se bojím, abych o partnera nepřišla? Jsem přesvědčena, že pokud máte nějakou vlastnost, která partnerovi natolik vadí, že s vámi nemůže zůstat, nemá cenu ji zastírat. A nebyly byste s ním ani vy šťastné. Kdybyste se snažily vměstnat do jeho představ a potlačit samy sebe, možná budete trpět celý život, jen abyste mu dokázaly vyhovět.
c) Když se cítíte s druhým (byť vám na něm záleží sebevíc) stresované, abyste v jeho očích vypadaly co nejlépe, nevíte, jak před ním být sama sebou, není něco v pořádku.
– Může být chyba ve vás, ve vaší psychice. Moc na vztahu lpíte (někdy ale jen stačí si s druhým upřímně promluvit a klidně mu svou obavu sdělit).
– Chyba ale může být také v partnerovi; chce tě mít jinou, než jaká skutečně jsi. Pak nemá cenu se stresovat a snažit se v jeho očích vypadat tak, jak si přeje. Svou podstatu člověk nepředělá.d) Čím déle s partnerem jste – a v co nejrůznějších situacích, tím rozmanitěji vidíte, jaký skutečně je. ...
e) Asi nejzaručenější recept, jak se naučit být před druhým sám sebou, je chodit s partnerem mezi lidi, mezi přátele a příbuzné. Oni vás znají odjakživa, proto ani nemáte příliš velkou šanci chovat se před nimi jinak než tak, jaké opravdu jste.
... Až dospějete do stadia, kdy vás ani nenapadne přemýšlet, jestli se tváříte dostatečně mile, nemáte jedno oko rozmazané nebo jestli stojíte dost rovně (aby se z vás náhodou partner nevyděsil), pak máte vyhráno. A kdybyste s tím přece měly problém, zkuste si představit, že až budete žít spolu, budete chodit na jeden záchod. A to rozhodně nebude vždy voňavé. 

Všechno má svůj čas

Někteří poznali svou lásku hned napoprvé, vzali se a jsou spolu šťastni. To je ale opravdu velká výjimka. Jsou i tací, kteří z prvního idylického vztahu utíkají, protože mají pocit, že kdyby si nevyzkoušeli jiné vztahy, byli by o něco ochuzeni. Většina lidí nějaký rozchod zažila. Čím vážněji vztah bereme, tím dramatičtěji snášíme rozchod. Je to neuvěřitelná rána. Když takový okamžik nastane, máme pocit, že se z něj v životě nevzpamatujeme. Všechno se najednou sesype. Čas investovaný do vztahu je pryč. Aspoň tak si to ve chvíli rozchodu myslíme.
... Úplně zbytečná taková investice rozhodně není. Pochopitelné je, že čím delší a intenzivnější vztah byl, tím je těžší ho ukončit. Někteří ze strachu či z pohodlnosti, z obavy vykročit do neznámého nebo z lítosti nad investovaným časem tak dlouho rozchod odkládají, že ho nakonec neukončí a vezmou se. Jejich svazek obyčejně neoplývá štěstím a radostí, spíš je plný stereotypu a každodenních povinností vůči druhému. ... Jsem přesvědčená, že by člověk nikdy neměl rezignovat a smířit se s pocitem, že šťastný nebude.
Pokud prožíváme vztah poctivě, s Bohem a v čistotě, pak nás každý vztah i rozchod může obohatit. Vždy to bývá bolestivé, ale zdaleka ne tak, jako když spolu snoubenci již sexuálně žili. Jakmilese totiž jeden druhému plně odevzdá, je těžké navždy vymazat vzpomínky. Po férovém rozchodu s tím „nepravým“ se člověk stává víc sám sebou, dospěje, uvědomí si, co potřebuje, jaký by jeho partner měl být a jaký naopak ne, co mu na druhém vadí a které vlastnosti je schopen tolerovat. K tomu všemu slouží všechny větší i menší lásky prožívané od puberty.

... Proč jsem s tím člověkem šťastná? Co nás oba činí šťastnými? Bude to tak napořád? Nejedná se pouze o zamilovanost? Proč jsme spolu? Co mi vztah dává a co dává partnerovi? A ta úplně nejpodstatnější otázka byla: Jsem schopná s tím vším, co mi na partnerovi vadí a čím mě občas štve, vydržet až do smrti?

Součástí knihy jsou i tyto modlitby (další najdete v drobné dárkové knížečce modliteb a zamyšlení S láskou): 

Modlitba hledajících

Bože, prosím, pomáhej mi, abych svého životního partnera
hledala s otevřeným srdcem.Abych nehleděla na momentální uspokojení
a neřídila se jen tím, jestli se mi líbí nebo jestli mě fyzicky přitahuje.
Dej, abych na něm dokázala hledat to krásné, co má od Tebe.
Pomáhej mi, abych Tě pustila k mému rozhodování, zda do vztahu půjdu nebo ne. Abych nejednala jen podle svých citů, ale také dokázala použít rozum, abych si nechala poradit od rodičů.Abych rozpoznala Tvou vůli. Amen. 

Modlitba zadaných

Bože, děkuji Ti, žes mi poslal do cesty mého partnera.
Pomáhej nám, abychom si sebe dokázali stále vážita abychom Tě neustále pouštěli mezi sebe.Vždyť pravý vztah předpokládá,
že oba směřujeme společně k tobě. Panno Maria, posiluj nás a ochraňuj,abychom dokázali uchovat svou čistotu až do svatby.
Abychom ji nevnímali jako oběť, ale jako přípravu na radostné odevzdání se sobě při svatebním slibu.
Žehnej nám a našemu vztahu. Amen.

Obsah knihy:  „Princ ji odvezl k sobě na zámek. A žili spolu šťastně až do smrti.“ -  K čemu potřebujete vztah? - Snadné a rychlé řešení–internet - „Bože, já chci! Dej mi!“ - Když vidíte růžovými brýlemi - Celý den se neozval... to už mě nejspíš nemiluje?! - Láska, nebo sobectví?  -  Rodiče, nebo partner. Komu dát přednost? - Přetvářka stejně jednou praskne! - Předělávat druhého nelze - Umět dávat i přijímat - Sex před svatbou? Každý to dělá, tak proč já bych nemohla? - Nikdo netouží po slzách - Když ne kvůli sexu, tak proč?  - Hledám byt, zn. na hromádce  -  Všechno má svůj čas - Nebojte se dětských lásek, nebojte se rozchodů! - Nebojte se zůstat!       

Nejen obsah knížky, ale i její „balení“ je přímo šité na míru těm, kdo knihu budou číst (autorem grafiky je Annina).  PS: Schválně, zda vaši bráchové mají něco podobného v klučičí verzi?!

Takže odměna za vízo, četba do vlaku, investice do života…. Umíš v tom chodit?