Sdělovací prostředky: rozcestí mezi sebeprosazováním a službou.
Hledání pravdy a její sdílení
Čiňte lásku pravdou
„Sdělovací prostředky mohou a musí přispívat k poznávání pravdy o člověku a k její obraně před těmi, kdo mají tendenci ji popírat a ničit. Dokonce lze říci, že hledat a ukazovat pravdu o člověku představuje nejvyšší povolání sdělovacích prostředků.“ To je jedna z „the best“ myšlenek, které mne oslovily na papežově poselství k letošnímu Světovému dni sdělovacích prostředků (slaví se tuto neděli).
Celé jeho poselství (není dlouhé, zkuste si ho otevřít a přečíst – já zde jen vybírám a „přežvýkávám“ úryvky) mi tentokrát opravdu „káplo do noty“. Nevím, zda je to tím, že už jsem čtvrtým rokem u paulínek, které médii a komunikací žijí, ale každopádně mne oslovilo, jak jde papež ke kořenu problému a jak jasně pojmenovává to, co zas tak jasné není: totiž že v rukou médií je pravda i lež o člověku, člověk sám.
Papež si uvědomuje a vyzdvihuje, že „hledání pravdy a její sdílení“ je důležitou úlohou sdělovacích prostředků v životě lidí a společnosti, neboť „neexistuje totiž žádná oblast lidské zkušenosti, … kde by se sdělovací prostředky nestaly konstitutivní součástí meziosobních vztahů i sociálních, ekonomických, politických a náboženských procesů.
Jaké jsou „plusy“, které média vnesla do života jednotlivce i celé společnosti? Přispěly ke:
- gramotnosti,
- sbližování lidí
- rozvoji demokracie a dialogu mezi lidmi
- podpoře a zlepšení porozumění mezi národy
- univerzálnímu rozměru mírového dialogu
- přístupu k informacím a k prospěchu, který z toho člověk má
- zajištění svobodné výměny myšlenek (zvl. solidarity a sociální spravedlnosti).
- porobení člověka logice diktované zájmy (komunikace používaná pro ideologické cíle anebo pro agresivní reklamu spotřebních předmětů)
- legalizace a prosazování zkreslených modelů osobního, rodinného a společenského života (tzv. fiction, které předstírají, že znázorňují realitu)
- překračování míry, vulgarita a násilí, jež mají za účel zvýšit sledovanost.
A zde je ono „rozcestí“ z názvu: „Lidstvo se dnes nachází na rozcestí. I pro sdělovací prostředky platí to, co je napsáno v encyklice Spe salvi o rozporuplnosti pokroku, který poskytuje nevídané možnosti pro dobro, ale zároveň otevírá propastné možnosti, jaké nikdy neexistovaly, i pro zlo.
V praxi to znamená volit mezi: ekonomickými či politickými zájmy, vyšší sledovaností, sebeprosazováním – být „star“, přinášet zprávy a příběhy, které strhnou emoce, ale nejsou pravdivé či úplné; reklamy, které ti vsugerují, že abys byl „áčko“, musíš to a to a že jsi svobodný jen tehdy a tehdy, že nebudeš-li mít toto, je tvé zdraví a život v ohrožení, že určité modely chování jsou nejen pokrokové, ale vlastně zcela přirozené… A nebo se rozhodneš lidem ukazovat pravdu, svobodu, spravedlnost, solidárnost, krásu…povedeš je k poznání, které neubližuje, ale povzbuzuje; k uvědomění si vlastní hodnoty (neexistují žádná „béčka“, natož „zetka“ – zavřít, zničit, zabít)…
A právě k této druhé volbě papež vyzývá, když mluví o INFOETICE, jež chrání lidský život - tak jako je v medicíně bioetika. „Právě proto, že se jedná o skutečnosti, které mají hluboký dopad na všechny rozměry lidského života (morální, intelektuální, náboženské, vztahové, afektivní, kulturní) a dávají v sázku dobro lidské osoby, je třeba upozornit, že ne všechno, co je technicky možné, je také eticky přípustné…. Když komunikace ztratí své etické zakotvení a unikne společenské kontrole, skončí u toho, že už nebude brát v úvahu ústřední místo člověka a jeho nezcizitelnou důstojnost, a bude riskovat negativní dopad na jeho vědomí a na jeho volby. V konečném důsledku bude podmiňovat svobodu člověka a celý lidský život. Proto je nevyhnutelné, aby sdělovací prostředky žárlivě střežily osobu a plně respektovaly její důstojnost.
Poslední citací z Poselství se dostáváme k pojmu PRAVDA. „Člověk má žízeň po pravdě a hledá pravdu; … Ježíš řekl: ´Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí´ (Jan 8,32). Pravdou, která nás osvobozuje, je Kristus, protože jen On může plně odpovídat na žízeň po životě a po lásce, která je v srdci člověka.“
Navrhuji ti malé cvičení: zkus si vykreslit obraz světa a člověka podle toho, co se dozvídáš z TV, rádia, internetu… a pak si vezmi do ruky evangelium a přemýšlej o tom, co říká Ježíš o lásce Boží k člověku, čemu vyučuje, k čemu dává příklad… Jsi chtěn, milován, přijímán i s nedokonalostmi; Bůh chce pro tebe štěstí, ale nenajdeš totální štěstí a naplnění, pokud nevyjdeš sám ze sebe, nebudeš milovat a odpouštět a žít v Boží přítomnosti; neexistuje zázračný přípravek, který tě zbaví nemocí a bolestí všeho druhu, ale jsou to oběti, které můžeš přijmout a připojit se tak k Ježíši trpícímu; nenajdeš větší slávu a ocenění než ve vydání se pro druhé, bude to jeho sláva, do které tě přijme a slova Ježíše „měl jsem hlad, byl jsem nemocný…a tys mne nakrmil, ošetřil…“. Myslím, že vás napadnou i mnohé další příklady. Už tušíš, kde je pravda a kdo ti ji říká?
Náš zakladatel bl. Jakub Alberione spojil pravdu s láskou k bližnímu (pro lepší pochopení vnímej za tímto slovem i aspekt: „caritas“ – viz např. encyklika Deus caritas est/Bůh je láska, kde se v její 2. části mluví o lásce k bližnímu – caritas/charita). Když za jeden ze „sloganů“ našeho apoštolského poslání prohlásil: Čiňte všem lásku pravdou. To je echo slov sv. Pavla v Listu Efezským (4, 15): „Žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava“ - tak katolický český překlad. Výstižnější je ekumenický překlad: Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.
Musím přiznat, že já sama příliš nechápala, co tím přesně chce náš zakladatel říci, až papežovo poselství (a znalost italského jazyka) mi rozkódovalo tuto stručnou větičku: vždyť vystihuje naprosto dokonale ducha Paulínské rodiny a naše poslání, k němuž jsou v církvi paulíni a paulínky povoláni: úkol hlásat lidem naší doby, současné kultury a světa médií, evangelium, Ježíše Krista – Mistra, který je cesta, pravda a život (Jan 14, 6). Alberione přirovnal službu pravdě a evangeliu k lásce k nejchudším, když přeformulovat slova apoštola Petra, která adresoval chromému u Krásné brány (Sk 3,6): Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ježíše Krista, Cestu, Pravdu, Život.“
Zdá se vám, že pravda a láska jsou pojmy, které se vylučují? Pokud je položen důraz jen na lásku, poselství evangelia se rozmlží, jeho náročnost zpohodlní a přežvýká se tak, aby ho kdokoliv mohl přijmout, aniž by musel cokoliv ve svém životě změnit. Kdo znáte z politiky slovíčko „korektní“, tak totéž hrozí i zde: všechno je respektováno, všechno je dobře, jen aby se náhodu neřeklo, že někdo lže, že někdo dělá něco špatného. Pokud se zaměříme jen na pravdu a zapomeneme na člověka (myšleno všeobecně), jemuž je poselství adresováno, skončíme u tvrdosti srdce, zákonictví a pravidel, jež nedávají žít - pravda tak ztratí svou vitalitu a stane se chladnou konstrukcí. Pravda a láska musí kráčet spolu! A toto je možné jenom v Kristu – v tom, který je zjevením lásky Otcovy („Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ Jan 3,16.) a který sám je pravda („Ježíš mu odpověděl: Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ Jan 14, 6.) – „Pravda“, tak jak je použita v biblickém pojetí, není filozofický pojem, o němž lze diskutovat, ale zde je představena jasně: je to sám Ježíš Kristus, ten, který přišel, aby nám zjevil Otce. Ježíš Kristus – podílník a zároveň zaměstnanec nebeské mediální společnosti „Nejsvětější Trojice“ s ručením totálně jistým – podloženým jeho vtělením, životem, obětí na kříži a zmrtvýchvstáním.
Hledat pravdu, aby byla sdílena (tak mi přijde přesnější překlad z italského originálu: cercare la veritá per condividerla), znamená hledat Krista a sdělovat ho lidem jako toho, kdo jim „komunikuje“ Otce a nejpravdivější smysl lidského života. Tedy každý křesťan, který v médiích působí, je povolán sloužit pravdě bez toho, aniž by sdělovací prostředky využíval k budování kariéry či hledal vlastní ekonomické zájmy. To necituji papeže, ale říkám to sama za sebe; mám před očima pár případů, jichž se to týká (omluvou snad těm lidem je, že vlastně ve skutečnosti křesťany nejsou).
Ježíši Mistře, posvěť moji mysl a rozhojni moji víru.
Ježíši, učící v církvi, přitáhni všechny do své školy.
Ježíši Mistře, osvoboď mě od omylu, od marných myšlenek a od temnot věčných.
Ježíši, Cesto mezi Otcem a námi, obětuji ti všechno a všechno očekávám od tebe.
Ježíši, Cesto svatosti, učiň ze mne svého věrného napodobovatele.
Ježíši Cesto, učiň mě dokonalým jako je dokonalý Otec, který je v nebi.
Ježíši Živote, žij ve mně, abych žil v tobě.
Ježíši Živote, nedopusť, abych se od tebe odloučil.
Ježíši Živote, dej mi žít navěky v radosti tvé lásky.
Ježíši Pravdo, dej, ať jsem světlem světa.
Ježíši Cesto, dej, ať jsem pro druhé příkladem.
Ježíši Živote, dej, ať moje přítomnost všude přináší milost a útěchu.
Amen.
Komentáře
Andreo, díky za úvahu. Cítím to podobně. Svatý otec popisuje svět médií a jejich řeč velmi přesně: "Rozcestí mezi sebe prosazováním a službou" nebo "Je třeba se vyhýbat tomu, aby se sdělovací prostředky stávaly hlasatelem ekonomického materialismu a etického relativismu" a "Například lze konstatovat, že v některých případech se sdělovací prostředky nepoužívají s cílem správně informovat, ale proto, aby samy události vytvářely". Jak výstižné. Připojuji se k modlitbě: Buďme odvážnými svědky pravdy, která nás osvobodí.
Diky. Doplnil si presne tu vetu, kterou jsem chtela taky citovat,ale nakonec pro delku clanku jsem ji musela "oplakat".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.