"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Klokoty, Klokoty...kdepak klokotate?

16. 2. 2008 23:03

Vsimla jsem si, ze ted na blogu frci vzpominky na Klokoty. Toz tu neco do sbirky:

Kdyz jsem dnes nahledla do zitrejsich liturgickych textu, tak mi prislo naprosto genialni, ze pul roku po Klokotech znovu uslysime v evangeliu o hore Tabor!

A jesli mam trochu zavzpominat, tak vzpominam prave na to, jak se menili lidi pred kamerou, podle toho jak sel den za dnem. A snad jeste vic na jistou promenu tech, kteri pak sedeli ve studiu a pracovali na dokumentu a aniz by se setkani ucastnili a dokonce aniz by byli verici, tak je ta neskutecne piplava prace nad filmovym materialem ze setkani nestvala, ale promenovala jejich pracovni dny. Nejvyraznejsi to asi bylo u dramaturgyne CTv, ktere priklusala v nedeli navecer a po te co shledla televizni verzi, byla dojata - a to jeste nebyly vychytane vsechny chyby. Takze to, co jsme prozili na setkani, melo presah i na ty, kdo se ho neucastnili, ale kdo se s nami pak setkali. Bohu diky za krasne svedectvi vsech!

z Rima bez hacku a carek neposedna Andrea

 

Sdílet

Komentáře

Monty Andreo, je to přesně tak. Ten jeden týden v Táboře je pro mě nakopnutím na hodně dlouhou dobu. A navíc při natáčení jsem zažíval radost a jistotu, že moje práce má opravdu smysl. Což nemůžu vždycky stoprocentně řict při práci v ČT nebo jinde :-).

Petr Janoušek (janick) to je vono, ne slovy, ale činy musíme ukazovat svoji víru a vztah k Bohu

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio