"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Bezva TIP na postní SEBEZÁPOR

5. 2. 2008 11:22
Rubrika: Listuji našimi knížkami... | Štítky: post

Milí přátelé, ráda bych se s vámi podělila o jeden tip na způsob, jak prožít celé období postu. Napadl mne minulý týden při nešporách, když se čte čtení z 1. listu apoštola Petra (přesněji mne trkla tato pasáž 1Pt 3,8-9a).

 

 

Petr tu vyzývá křesťany, aby byli jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Pak pokračuje tím, co mi přijde FAKT DOBRÝ: neodplácejte zlé za zlé, ani urážku za urážku, naopak žehnejte!   

Možná vám to přijde úplně normální, ale mě život v komunitě, a třeba i delší pobyt doma (a nebo když si vzpomenu na čas, kdy jsem studovala a pracovala), jasně ukázal, že je těžké žít s druhými a nemilovat je. Protože tam, kde není snaha o lásku, při sebemenší rozepři či nepochopení; nechtěném, ale dokonce i chtěném ublížení; při vyslovené kritice, která tne do bolavého místa; při odmítnutí pomoci… a v mnoha dalších případech, se lehce vtírá neláska, zášť, nepřejícnost, pomluva, odplata a vše další, co otravuje vzduch nejen kolem nás, ale především naše srdce.

Každý, kdo prožil bezesnou noc, kdy se převaloval a přemýšlel, proč ten druhý řekl to a ono; kdo hledal chyby na druhých, aby ulevil svému ponížení; kdo při pozdravení pokoje přehlédl toho, s kým si nechce pohledět do očí; kdo v srdci kul plány, jak druhému oplatit ublížení; kdo strávil procházku přírodou přemýšlením jen o tom, jak dát někomu blízkému najevo, že pravda není na jeho straně; kdo nechtěl odpustit, aby se nepokořil … zná tohle vězení zla, ke kterému se sami odsuzujeme.  

Musím přiznat, že jsem dlouho měla výčitky svědomí, že jako křesťanka prožívám tyto postoje a ikdyž jsem se třeba i z nich zpovídala, hned se zase vloudily. Prosila jsem Pána, ať mě jich nějakým „zázrakem“ zbaví. Neučinil tak, ale naučil mě jedné „fintě“, kterou vám navrhuji k procvičení během postu - je třeba vícero dnů k získání pozornosti vůle a k zručnosti srdce. Pak samozřejmě můžete pokračovat i dále, už téměř bez začátečnických zaváhání J.

Ta finta je jednoduchá: jakmile vás ovládne nějaká nepřející myšlenka o konkrétní osobě, berte to jako úžasnou příležitost, že vám ji Hospodin připomíná a svěřuje, abyste ji poponesli v dlaních modlitby. A tedy: žehnejte! Buďte pokorní, soucitní, milosrdní a plní bratrské lásky a přejte dotyčnému člověku jen dobro; nejste-li sami schopni to vyslovit (někdy je to fakt těžké, zvláště když nám je opravdu ublíženo), jen ho zkrátka v duchu vezměte do dlaní a pozdvihněte před Boží tvář, do Božího světla a lásky.

 

Změní to vás (váš neklid, nelásku a nečisté svědomí), vaše vztahy (vůči všem – neboť se po nějakém čase přistihnete, že jaksi zcela automaticky žehnáte/modlíte se i za ty, kdo vám neubližují a nebo za ty, které absolutně neznáte, jen sedí naproti vám v autobuse) a jak jsem tak trochu nahlédla do „boží kuchyně“, darované požehnání nikdy nekončí na smetišti, něco se změní i na tom druhém. Možná, že oči lásky si toho všimnou dříve než další lidé, kteří o naší fintě nevědí.

 

 FUNGUJE TO, jen to CHCE CVIK: trpělivost začínat každou hodinu znovu a prosit Pána, aby vás svým Duchem vedl. 

Držím palce.

Sdílet

Komentáře

zdis Dík.

solipso Přesně tak, tohle je to nejlepší, co jsem tu zatím četl! Osobně to dělám tak, že když mi někdo ublíží, tak jsem nejdřív samozřejmě smutný a nasraný, ale za pár vteřin si to uvědomím, napíšu si to v duchu na lísteček a ten (opět v duchu) připíchnu rýsováčkem na Pánův Kříž. Prostě pošlu stížnost nahoru, a dál se tím nezabývám. Je to paráda, protože takhle dokážete celkem v pohodě vycházet i s naprosto příšernými lidmi, a vyvarujete se hříchu zloby. Fakt, zkuste to, opravdu to funguje! :o)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio