Milí přátelé,
tohle je můj dopis pro ty, jejichž adresa není v mém adresáři. A také pro ty, které neznám, ale protože na téhle zemi chodíme vedle sebe a díváme se na stejné nebe, proč nepopřát i tomu, s kým se možná potkávám v tramvaji, ve frontě na na zmrzlinu a nebo i tomu, kdo marně vyhlíží ve své schránce přání od nkoho blízkého...

 
Jsem v Římě, venku svítí slunce a na zahrádce rostou palmy. Je to trochu těžší uvědomit si, že se blíží Vánoce. Když jsem se včera v kapli zarazila a přemýšlela, jaké je vlastně datum a na který den připadne Štědrý večer, zjistila jsem, že mám ve dnech chaos, ale pak přišla útěcha: Vánoce přeci můžem slavit každý den!  Když přijmu Slovo a uchovám ho ve svém srdci po celý den... tak se rodí Ježíš do tohoto světa, tak nachází přístřešek v mém životě. A to je i mé přání pro vás všechny:

 
Abyste svými  slovy, gesty, podanou rukou, úsměvem, dobrým slovem, odpuštěním, svými postoji a svědectvím celého života
dávali tělo Božímu slovu.
Rozzářete svá srdce a svět kolem nás Boží láskou!
Neposedná Andrea