Plavba do Přístavu velikonoční radosti

Následující text je jednou z pracovních variant mého článku pro In!. Je sice psán pro holky, ale pánové ho smí číst také. A to, co bylo náročné pro "menší čtenářky", to redakce pokrátila. Já to zde nechávám...

Plavba do Přístavu velikonoční radosti

Jen co skončil Valentýn, už se blíží Popeleční středa a celé dlouhé postní období. Jenže nejen o Valentýnu můžeme vyjádřit svou lásku a nejen jediné osobě! Doba postní je ideální přípravou na setkání s Tím, kdo sám je Láska a kdo nás učí lásce k druhým.

Půst není týráním těla a vykonáváním nesplnitelných předsevzetí. Je to čas, kdy „napneme plachty, držíme pevně kormidlo a necháváme se vést Duchem Božím do Přístavu velikonoční radosti“. Plavba trvá 40 dní. To je dost času, abychom tam, kde se nám hned nedaří, mohli začít znovu. Naštěstí to ale také není tak moc, abychom v dálce neviděli světlo majáku (světlo velikonoční svíce, jenž symbolizuje Krista Zmrtvýchvstalého!), který nám připomíná smysl plavby. Čeká nás neobyčejná plavba! Kapitánem této lodi - svého života - jsi ty!

Jak ale opustit kotviště? Nejprve je třeba uvolnit lano. V postě jde o lano hříchu: je třeba (nejen) ve svátosti smíření rozvázat uzel nelásky, které tvé srdce drží a nechce pustit. Usmířená s Bohem i se svými bližními, to dá tvé lodi šanci odlepit se od břehu! Usiluj o to, abys ty sama přinášela pokoj a smíření druhým. Hádáš se bratrem, nemluvíš se spolužačkou, jsi naštvaná na kamarádku? Co takhle zkusit „taktiku milého úsměvu“ anebo poslat smsku se smailíkem a stručnou omluvou?

Ikdyž už je lano uvolněno, loď se přesto od břehu nevzdaluje? Kdepak vězí kotva, ještě v bahnitém dně? Na plavbu dobou postní je třeba se odpoutat od toho, co tě stahuje k pohodlnosti, k závislosti a nedovolí ti udělat krůček od sebe, abys viděla potřeby druhých. Postní sebezápor/půst" je právě takovým vytažením kotvy. Jestlipak i ty na konci postu zjistíš, že ses obešla i bez sladké svačinky, neustálého hraní si s mobilem, vysedáváním před TV, dozvídání se drbů z bulváru a že ti nakonec nic neuteklo, když jsi občas nechala sourozencům volné PC a dokonce, že jsi neztratila cenu v očích druhých, když ses nepředvedla v nejnovějším „ohozu“ na sobotní zábavě anebo ve třídě, jen abys za každou cenu byla první.

Tak jako každá loď, má i ta tvá plachty. Dvě z nich na této plavbě budeš potřebovat nejvíce. Plachtu lásky k Bohu (modlitba) a k člověku (almužna/dobré skutky). Bez nich by ses namáhala zbytečně. Kdybys rozprostřela jen jednu, nestačily by ti síly k doplutí do cíle. Když jsou napjaté, zdá se, že letí anděl!

Máš 40 dní na to, aby ses s Bohem skutečně skamarádila. Co dělají přátelé? Vzájemně si povídají a naslouchají si. Ty Pánu povídej o sobě a o druhých (i kdyby jen třeba střelnou modlitbou – nebeskými smskami): o těch, které máš nejradši, o kamarádkách, o tvých spolužácích ze třídy anebo o sousedech, když je potkáváš cestou na nákup. Nestačí ti jen nebeské smsky? V lásce a v modlitbě se meze nekladou, jsou jako oceán, na kterém se tvá loď nachází.

Díky tomu, že ses postním sebezáporem/půstem něčeho vzdala, jsou teď tvé ruce i srdce volné k obdarování druhých tím, co máš nejcennějšího: tvůj čas, pozornost, ochota naslouchat a konkrétně pomáhat. Co třeba si pohrát s mladšími sourozenci, pomoci s úklidem doma, navštívit starou a opuštěnou sousedku, zavolat babičce a trpělivě odpovídat na její otázky „co je u tebe nového“, vysvětlit spolužačce probírané učivo? Velkým darem je umět druhého pochválit a poděkovat i za nějakou maličkost.