Jak žalmy ubývají... a já se zabydluji

Ráda bych napsala pár postřehů z prvních dnů, ale už zase jedem naplno a já si konečně uvědomila, že tenhle čas musím "využít" na maximum. Takže pro dnešek k žalmům dodávám jen odkaz na fotky, které velmi stručně dokumentují uplynulých 5 měsíců apoštolské zkušenosti v Praze (fotky budu prezentovat římské komunitě- s názvem Máme co dávat, SPOLEČNĚ).

Z fotek je poznat, že jsem se skutečně v Praze nenudila a že mi náš "apoštolský sprint" dělal dobře. Ale jak jsem si uvědomila už v Praze, když předem "nenaberu", nemám z čeho dávat. A proto můj soukromý program  do zbývajících 5 měsíců je odpočívat (v tomto týdnu jsem učinila první úspěšné pokusy:-), ponořit se do Boha a vyprošovat si dary, které jako apoštolka potřebuji (samozřejmě, že v modlitbě nejsem sobecká, ale že tam s sebou vždy nahrnu spoustu dalších duší a situací) a studovat naše charisma a vše, na co pak už čas nebude.

Myšlenky z právě studované knihy L´apostolato dell´edizione (J. Alberione)

Knězi spisovateli, plody více záleží na tvých kolenou než na tvém peru, více na způsobu, jak sloužíš mši než na technice, více na tvém zpytování svědomí než na tvých znalostech! (dříve každý paulín nebo paulínka museli psát a nebo překládat, tohle tedy zakladatel adresoval paulínům kněžím).

A tohle jakoby adresoval přímo mně: Čas věnovaný meditaci není čas ukradený apoštolskému nasazení, neboť modlitba je důležitější než aktivita. Dokonce apoštol je natolik plodný, nakolik je oživován vnitřním životem, který vychází právě z meditace.

Tím tedy končím dnešní "odpočítávání žalmů" a odcházím do kaple na adoraci. Pak opět budu listovat a pečlivě podtrhávat ve výše zmiňované knize. Před nešporami mně čeká procházka po zahradě s diecézním desátkem.

Prostě si to báječně užívám!

 

(z Bible24)



2. týden

8.  Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy… Co je člověk, že na něho pamatuješ, Andrea, že se jí ujímáš?

9.  V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.

10. Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ.

11. Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z duše nenávidí. Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.

12. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí.

13. Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi!

14. Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.