I dnes, v den Modliteb za duchovní povolání ke kněžství a zasvěcenému životu přidávám "kapku" pro ty, který žízní po poznání svého povolání. - Ikdyž týden modliteb končí, zbývající 2 příspěvky během týdne ještě doplním. Rozhodla jsem se také, že jména všech vás, kdo jste nám napsali o doprovod v modlitbě, dnešním dnem nezapomenu, ale naopak si je přepíšu do invokací k Panně Marii a při loretánských litaniích tak na nikoho nezapomenua ve dnech, kdy povedu komunitní modlitbu, vás připomenu i všem sestrám.


ROZPOZNÁNÍ NAŠEHO POVOLÁNÍ
Bůh skrze milost Ježíše Krista volá všechny lidi do svých služeb a zároveň volá k objevování jeho lásky skrze toto povolání. Jen křesťané na základě své víry vědí, že jejich povolání má počátek v osobě Ježíše, pravého Boha a člověka, v tom, který položil život za spásu všech. A proto se všichni cítí být Bohem voláni, a tak nalézají pravý smysl své existence zde na zemi. Pán nikdy nevolá stejným způsobem, protože tento způsob je ovlivněn osobní historií každého člověka. Existují však některá kritéria, která mohou pomoci při rozlišování a ověřování povolání. Avšak ani zde neexistuje racionální důkaz, poněvadž tento krok se uskutečňuje skrze víru. Některá kritéria mají svůj nezaměnitelný význam a my se je nyní pokusíme charakterizovat.

Tři velké otázky
Kdo se ptá na povolání, může se setkat se třemi typy situací. Poznat, která z nich mi nejvíce odpovídá, je dobrou přípravou na rozpoznání povolání. Jsou tací, kteří se cítí skutečně a již po nějakou dobu na životní křižovatce. Cítí z různých událostí, že cesta, po které až dosud šli, se ztrácí za zatáčkou, nebo dostává jiný směr, o kterém nerozhodli oni sami. Zdá se jim, že jejich život, již nyní Bohu otevřený, nemá dostatečný smysl nebo neodpovídá tomu, v co doufají. Jejich otázka tedy zní: Co dělat? Co změnit? Proč? Kam?
Jsou tací, které přitahuje nějaký určitý směr, nějaká změna, která by přinesla něco nového vzhledem k tomu, co prožívali dosud. Tito se pak ptají: je to Boží vůle? Nebo jen přirozené přání? A nakonec jsou i tací, kteří se již dostatečně (v míře, v jaké to je možné) ujistili o tom, že „projektjejich povolání“ vychází z Boží moudrosti. Zdá se být jasné, že je Bůh takto volá, ale… Nastala ona vhodná chvíle udělat tento krok? Nebo je třeba ještě čekat, až věci dozrají?

Zlomové období
Jedná se o zjištění: to, z čeho se skládá můj život, třebaže to jsou věci velmi pozitivní, mne už neuspokojuje. Připomeňme si příběh bohatého mladíka. Ačkoli při vší poctivosti můj současný život už přináší plody Bohu, potřebuje více, ne nutně ve smyslu množství, ale ve smyslu významnější činnosti. Kristus touží v mém životě zaujmout více místa. Zlomové období přináší pozitivní nespokojenost, takže stimuluje touhu více se darovat Pánu, i když nevím jak. Negativní nespokojenost je naopak neplodná. Nastává, když nás život s Bohem omrzí, když z něj uděláme rutinu, když nás otravuje nebo nudí. (…)
Pozor na nedostatek moudrosti! Neúspěch s sebou často nese vnitřní rozvrat vyzývající ke změně, která má vykompenzovat nebo přerozdělit nebo prostě umožnit zapomenout. Jistě se nejedná o skutečné zlomové období, a proto nesmíme riskovat a nějaké takzvané povolání si vymyslet. Právě zde se mohou vyskytovat výše zmíněné touhy jakožto úkryty. Některé neúspěchy jsou však skutečně zásahem Prozřetelnosti, a sice v tom smyslu, že často při ztrátězaměstnání, přátelství nebo drahé bytosti vyzývá Boží milost člověka, aby si kladl podstatné otázky a konečně se obrátil k Pánu. Neúspěch jako zásah Prozřetelnosti je zřejmý pro toho, kdo jej prožívá nebo pro jeho duchovního vůdce. (…)

Události jako znamení

Objektivní zhodnocení období jakožto zlomové etapy má svou důležitost: znamená to, že ačkoli mi moje povolání není jasné, už existuje více ukazatelů, než bych si myslel. Poznání určitého povolání nepřichází naráz (či alespoň jen velmi zřídka). Vyžaduje velkou práci milosti v nitru člověka. Bůh připravuje půdu někdy dlouho předem, a my to ani nemusíme vnímat, to proto aby mohl v pravou chvíli sklidit zralé plody.
Pokud se právě nacházím ve zlomovém období, Pán už ke mně jistě mluvil skrze některé události. Možná jsem to ještě nezaznamenal, ale v okamžiku, kdy můj život mění směr, si tím mohu být jistý. V tom okamžiku musím zpětně hledat klíčové události, které jsou jakoby Božími ukazateli mého povolání, ale které mi jako takové unikly.
Měl bych tedy, pokud možno za pomoci duchovního rádce, zhodnotit předchozí události, které umožňují přesnější vnímání mého povolání. Nejde však v prvé řadě tolik o to, abychom jisté události analyzovali, ale abychom poznali jejich souvislosti. Říkáme-li, že Bůh píše rovně křivými čarami, znamená to, že v životě každého člověka se skrývá jedna řídicí linka. Tato linka se ozývá při zvláštních příležitostech, a ony se tak pro nás stávají výmluvné.
I když nám to tak nemusí připadat, nejsou události našeho života nahodilé či náhodné. Bůh má s každým z nás „postranní úmysly“ a jeho prozřetelnost činí z některých událostí, možná nenápadných či zapomenutých, nebo naopak intenzivních, znamení jeho očekávání, jak se zachováme.
Jsou však znameními kvůli vzájemné souvislosti či soustřednosti. K tomu, abychom tuto návaznost zhodnotili, je potřeba dostatek času, protože nemusí nutně bít do očí hned od začátku. První doteky povolání první události jakožto znamení) přicházejí v životě často velmi brzy: V raném dospívání nebo dokonce v dětství.
Události tedy hovoří o našem povolání a zjevují se nám jako znamení zejména během zlomového období. Musíme však dávat pozor, abychom duchovno nepřeháněli a neviděli znamení všude, zejména za okolností, které nám vyhovují nebo směřují v souladu s našimi přirozenými touhami.

 

(Pokračování zítra či pozítří. Za chvilku nám začne komunitní adorace - dnes právě na téma Dobrého pastýře a modliteb za povolané).

Slíbené pokračování, jeho prvá část už je zde