Dnes jsem se doprolistovala do 2. části knihy, která přináší 8 biblických postav a jejich povolání. Okamžitě jsem vybrala "bohatého mladíka" a to proto, že mi připomněl jednu říjnovou neděli L. P. 2004...

Tenkrát jsem se odpoledne vrátila z exercicií, jejichž smyslem bylo poznat, kam že mě to Pán povolává (mno, chtěla jsme si tam spíš vydupat předem vymyšlenou odpověď - a proto jsem se jí nedočkala). Trochu zklamaná, že to "takhle dopadlo" jsem šla na mši svatou a tam: bác! Liturgická čtení té neděle mne od té doby už nenechala klidnou!!!
Četlo se evangelium o bohatém mladíkovi - a to už mi nasadilo červíčka. Když jsem se pak večer posadila k Písmu a vrátila se i k 2. čtení - projel mnou blesk!
"Slovo Boží je živé, mocné, ostřejší než jakýkoliv dvojsečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce...." (Žid 4,12-13).

Skutečně, pokud hledáš své místo, pokud se Pána ptáš i na "obyčejné věci": jak reagovat, jak se vůči komu zachovat, jak se rozhodnout... je to Slovo Boží, které tě povede, pokud mu budeš naslocuhat a přijmeš ho do srdce, neboť se tam rozezní v čas, až budeš volat o radu, o pomoc.

K druhé bibliclé postavě snad ani není třeba nic dodávat:-)

Pokračujme tedy v listování...

Bohatý mladík
„Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: ‚Jedno ti schází. Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne!‘ “ (Mk 10,21).
Tento mladý muž přichází za Ježíšem z vlastní iniciativy. Není pozvaný osobně jako třeba Zacheus. Tento mladík Hospodina miluje a je věrný jeho zákonu. A přesto je nespokojený, něco mu chybí. Hluboce touží po věčném životě a cítí, že Ježíš (kterého zná nejspíše jen z doslechu) by jeho touze mohl vyhovět. On sám už Boží vůli plní, a přesto mu Ježíš nabídne na jeho touhu po věčném životě novou odpověď, možnost udělat další krok.
Odpověď, kterou dostane, má podobu návrhu: „Chceš-li být dokonalý…“
Ježíšova odpověď, jíž ho chce přivést k dokonalejší a oddanější lásce, neobsahuje ani špetku perfekcionismu. Chceš-li milovat plně, navrhuji ti toto. Dýchá z toho velká ohleduplnost z Ježíšovy strany. Nikoho do ničeho nenutí a s každým jedná s nekonečnou úctou. Tato úcta však má i rub, jak tento mladík záhy s bolestí pozná. Ježíš mu ponechal osobní volbu a bohatý muž, ačkoli jej Ježíš miluje, se svého majetku nedokázal vzdát (srov. Mk 10,21).
Tak rád by na Ježíšovu výzvu řekl ano, ale navrhované řešení pro něj bylo „příliš“. Jeho odpověď nezněla „ne“. Evangelium neuvádí, co Ježíši řekl, hovoří prostě jen o tom, že byl velmi smutný, protože měl velký majetek. Nejspíše asi odpověděl: „Ano, ale...,“ protože nepochybně dál dodržoval přikázání jako předtím. Na své duchovní cestě nezaměnil „ano“ za „ne“. Ovšem ohraničil své „ano“ svým „ale“, oním „ale“, které ho zarmoutilo, protože věděl, že se dobrovolně z nedostatku odvahy opět vzdaluje od toho, co by mu přineslo radost a štěstí, o něž Pána žádal.
Jestliže ve svém dialogu s Bohem pocítíme, že nás chce vést dál (aniž bychom třeba pořádně věděli jak) a chce, aby naše ano, které jsme mu už řekli, rostlo, neargumentujme stylem: „Pane, podívej se, co už jsem pro tebe všechno udělal, co už jsem pro tebe opustil.“
Oddáme-li se myšlence, že už jsme ze sebe vydali dost, a přitom nás uvnitř doslova „hryže“ nespokojenost, vystavujeme se všanc smutku. Křesťanská radost spočívá právě naopak v tom, že se necháme vést stále dál. Bůh od těch, kteří ho chtějí plně následovat, očekává, že ke svému „ano“ nebudou připojovat žádné „ale“, ale že se cele a bez podmínek vrhnout do jeho náruče.

Marie Magdaléna
Tato žena byla klíčovou postavou evangelií patřící do Ježíšova nejbližšího okolí. O této neobvyklé ženě víme jenom málo. Ale nezapomínejme na to, že byla prvním svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání.
Známe její minulost veřejné prostitutky; po jejím zlomovém setkání s láskou Pána se s ní setkáváme na nejrůznějších místech: U Šimona farizeje, kde se odhodlá čelit odsuzujícím pohledům hostů a maže mastí Ježíšovy nohy a hlavu... stojí pod křížem, s Marií... A pak ji vidíme o velikonočním ránu u prázdného hrobu s odvaleným kamenem.
Jakou podobu mělo její povolání? Je těžké na to odpovědět přesně. Ale rozhodující pro ni bylo, že objevila velkou Ježíšovu lásku k ní navzdory její hanbě či právě pro hanbu, jak o tom později píše svatý Pavel.
Její obrácení bychom mohli srovnat s obrácením Léviho, ale v tomto případě se jedná o ženské srdce, pošpiněné mnohými nečistotami, snad také pohrdající tím, co se stalo, a právě toto srdce zakusí Boží lásku, kterou neodradí žádný hřích. Žena je nepochybně intenzivněji než muž bytostí, která se daruje, která se obětuje, která je v lásce přítomna hlouběji. Hřích tento elán dávání a přítomnosti zadusil. Marie Magdaléna byla jakoby mrtvá. Setkání s „bláznivou" Kristovou láskou ji vzkřísilo a vrátilo jí ženskou důstojnost, možnost darovat se a být přítomná v čistotě lásky.
Pro Marii Magdalénu toto setkání znamená opravdové vnitřní vzkříšení. Od té chvíle byla plná duševní síly pro Ježíše. A bude stále víc potřebovat zakoušet tuto osvobozující a spasitelnou Kristovu lásku. Zároveň pocítí potřebu, aby Ježíše milovala. Ne proto, že by se mu lásky nedostávalo, ale proto, že jeho láska vždy hledá naši lásku. „Láska není milována," volal svatý František z Assisi.
Láska rovněž božská (a především božská!) touží po vzájemnosti. Marie Magdaléna tuto touhu ve svém srdci zaslechne. Třebaže ona sama má před sebou ještě dlouhou cestu, než její láska vůči Kristu dozraje.
Boží milosrdenství ji vzalo do svých rukou (i když o tom na počátku svého obrácení asi nevěděla), a proto se odvážila svědčit o své lásce k Ježíši s rozhodností, kterou církev opěvuje po celá staletí. Náhražka lásky, kterou dávala ve své minulosti jako prostitutka, přítomnost, kterou nabízela, neměla nic společného se skutečnou láskou, které však přesto byla, jako každý z nás, schopna. Její setkání s Ježíšem jí tuto schopnost lásky, kterou máme všichni, i když ji málo používáme, vrátilo v ještě větší míře.
Marie Magdaléna čelila všem lidským pomluvám, poznámkám a odsuzujícím pohledům, schopným sežehnout výraz lásky v její jedinečné kráse. Touhu Kristova srdce, aby mu svědčila o své lásce dříve, než půjde na kříž, vnímá jako své povolání.
Láska volá lásku a ačkoli je láska Marie Magdalény ještě nedokonalá, zraje a očišťuje se setkáváním s Kristem, totiž nezištnou přítomností po jeho boku. Také nedokonalá láska je už sama o sobě dobrá, říká svatý František Saleský, velký učitel církve, i když se musí samozřejmě zdokonalovat a růst.
Marie Magdaléna se dává Kristu tak, že je vedle něho, ať se děje, co se děje, navzdory výčitkám přijímá lásku jeho srdce a odpovídá na ni svojí láskou, velmi čistým a intenzivním společenstvím duší, jež mohou zakusit jen ti, kteří se rozhodnou se cele zasvětit Kristu.
A tak se Marie Magdaléna stará o Ježíše, a proto ji najdeme s Pannou Marií pod křížem, protože cítí, jak moc ji Ježíš v tom posledním okamžiku potřebuje.
Povolání Marie Magdalény tedy především znamená: být po boku Ježíše. Nejčastěji to prožívala ve skrytosti a přinášela a nabízela Kristu lásku, kterou od něj přijala. Takové povolání nás může udivit a možná až pohoršit, protože se zdá, že takový člověk pro Boha nedělá nic pořádného. Marie Magdaléna však není pasivní. Ale její aktivita je především láska a její věrné vyznávání Ježíše. Možná že to pochopí jen ten, kdo něco podobného sám zažívá nebo se k tomu cítí povolán!

***

V této kapitole byly zmiňovány ještě další postavy. Chceš-li, dohledej si i jejich "povolání": Abrahám (Gen 12,1-2), Petr (Lk 5,1-11 + Jan 21,15-19), Matouš (Mt 9,9), Zacheus (Lk 19,5), Posedlý zlým duchem (Mk 5,18-19) a Matěj (Sk 1,26). Budeš-li však pozorně číst Písmo, zjištíš, že Bůh stále s někým promlouvá a "povolává ho".

PODNĚTY K OSOBNÍMU ZAMYŠLENÍ

Které ze zmíněných povolání v této kapitole se mne zvláště dotýká a připadá mi, že se nejvíce podobá způsobu, jakým se Pán zjevuje mně? - Z jakého důvodu?
Znám v Bibli ještě nějakou jinou postavu, kterou jsme zde nezmínili a která mé situaci odpovídá lépe? - Z jakého důvodu?
Na základě odpovědi se pokusme ve své modlitbě a rozjímání hlouběji pochopit způsob, jakým mne Bůh volá. Hledejme v minulosti situace, kdy se mi zdálo, že ke mně už tímto způsobem mluvil.